To jsem si naběhla.

Hned ráno mi pípla zpráva, že kdybych chtěla blbečka vykleštit, nabízí se řada příhodných a patřičně tupých nástrojů, například víčko od konzervy nebo od jogurtu. Pak se dovlnila další s nabídkou pomoci při zakopávání mrtvoly a zakončila to animace opentlená srdíčky a kytičkou v květináči. Vida, květník! Přeposláno kytičce.

Nejsem to, co píšu, autoři detektivek taky nemusí zažít vraždu ani vyšetřování. Možná jsou jen dobří pozorovatelé, posluchači, mají rozvinutou fantazii, empatii a vnitřní přetlak. Třeba chtějí zlomení nad stolem rovnat aspoň svět okolo. 

Mě téma násilí a zneužívání už pár týdnů budí ze spaní. Jako fakt. Bylo by pro mě lepší být netečná lady v kostýmku, s iPadem, zprávou sepsanou do hodiny a další, pojďte si, ale to nemůžu sloužit. Protože se teď k násilí na ženách vyjadřuje kdekdo, nasákla jsem jak houba a zírám, jak se dá překroutit a umenšovat. A taky jsem četla poslední Mornštajnovou. 

Pánové džentlmeni tentokrát prominou, snad mi přes jasnej gender fake nepřestanou pomáhat do kabátu, otvírat dveře a lichotit. 

Tak jo. Vážení vznešení ouřadové, vězte, že hranice důstojnosti a zranitelnosti každý ženy je dalece před hranicí legislativní, a vůbec nemusí jít o žádnou citlivku. Slizák ubližuje nejen tím, co konkrétně fyzicky dělá a říká, ale i tím, že vytváří něco jako stopu strachu a připravuje děvče o kyslík opakovaně. A s ním bohužel i o důvěryhodnost. 

Takže když nějakej zoufalec nalehne na ženskou a omotá ji přitom černou punčochou, chudák holka bude do konce života chodit naboso a ze silonek se jí bude zvedat kufr. A když ji bude vyvolenej třeba jenom přehnaně kontrolovat, časem se začne lekat i vlastního stínu, všichni kolem budou psychopati. Chtěli byste mít bolesti ve slabinách vždycky, když kolem projde někdo, kdo vypadá jako on? A co když má „jen“ stejnej hlas, vůni, slovní zásobu, gesta nebo nějakej zvyk? 

Nemusíte utíkat donekonečna, ale dokud budete potkávat lidi, budete potkávat i svoje téma. Rozdíl je jen v tom, jak moc životný bude. Hodně drsně řečeno, týpek si jednou vrzne, a vám rozvrzá osobní život na několik let. A když zůstane dýl, ani nemyslet. Jenže to je policii i soudu jedno. To není skutková podstata. To je vlastně neskutečně nepodstatný. 

Jenže pak se před ostatníma on stará o to, aby mu ta rajda moc nepošramotila pověst, když se jasně a hlavně mnohem dřív nevymezila. A ona je za divnou, protože to snášela moc dlouho, nepřišla dřív a chová se úplně nekonzistentně a nestandardně. Z něho srší sebevědomí a za ruku třímá kufřík nebo manželku, jí tečou nervy a v ruce má tak akorát kapesník. On mohl klidně dozrát v ropnýho magnáta, ona dozrát nesměla, měla vědět, že je to blbě už tenkrát, teď je pozdě.

Fakt by mě zajímalo, jak si někteří představujou, že vypadá NE. Asi že se řve, kope, zdrhá, schovává a žaluje. Jo, v Hollywoodu určitě. Tam to vypadá efektně a navíc je to ve scénáři. Možná že vůči explicitnímu násilí to funguje, ale u psychickýho? To má začít kopat, když se jí ťutí vysmívá nebo ji ponižuje? A do koho nebo do čeho? Jednak má plnou hlavu toho, že si vybrala vola, a taky bude nejspíš zkoušet změnit aspoň svůj pocit, určitě to není tak zlý.

Není. Je to ještě horší.

Ve světě, kterej miluje extrémy, křičí a předstírá, se po obětech chce, aby nepředstíraly nic, jinak je jako oběti nikdo brát nebude. Musí prokazatelně něco dělat nebo sdělovat, a pokud možno rychle a civilně, i když jinak se mlčí o mnohem míň podstatných věcech, protože co by tomu řekli lidi. A že tady si svý poví, pán zdravil a byl samej vtip, tašky jí nosil, taky je to přednosta, to není možný přece. Kdyby to bylo echt, tak by zasáhli, neudělali to, tak se to nedělo a tečka.

Nevěřím tomu, že holky nikdy nezkusí nic říct nebo aspoň naznačit. Jenže kdo je ochotnej slyšet, že jeho synáček, soused, známej, kámoš nebo šéf je rapl? Když jde o celebritku nebo někoho opodál, tak to klidně, ale čím blíž to brouzdá, tím jsme nervóznější. To si rázem vzpomenem na sněhový vločky, toxicitu, asertivitu, Me Too a všechno to, co se dá obrátit zubatým napřed a zneužít podle potřeby. 

Najednou vyrostem z ramen a přesně víme, že my, my bychom poznali slizáka na sto honů a u nás by nepochodil. My máme svědky a kejvače na každý hnutí mysli a nám fakt neva, že se nám říká ty tele jedno jalový. Tak proč z toho někdo jinej dělá takový drama?

Proto. Protože to může bejt poslední kapka.

Foto: Pixabay

Picture of Helena Tutterová

Helena Tutterová

Píše sloupky s názvem Perplex ve městě, aby cupovala život s dětskou mozkovou obrnou a jinými naschvály. Nehodlá totiž jen opatrně našlapovat a lovit Božského přeskáče či jinou ortopedickou obuv. Prahne po životě na vysoké noze obklopena přáteli, knihami a kávou. Analogie s legendárním Sexem ve městě tak není vůbec náhodná. Miluje příběhy a humor mezi řádky, i proto pracuje v redakci magazínu Inspirante neziskovky Revenium. Věří v sílu ticha, přírody a kofeinu, propadá kouzlu divadelních a filmových scén a dojímají ji šťastné konce. Tajně tančí a sportuje, aby ji hned tak něco neuteklo a neskolilo. Hlavně ale proto, aby měla k často rozběhaným lidem blíž.

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!

Udržitelnost a etika skupiny ČEZ