Cévní mozková příhoda (CMP) neboli mrtvice ročně v Česku postihne 25 až 30 tisíc lidí. Je velmi častým onemocněním, které bývá druhou až třetí příčinou úmrtí a je nejčastějším důvodem invalidity. Asi 30 procent postižených umírá, zhruba čtvrtina končí s trvalými následky a doživotně potřebuje pomoc.
Dříve byla mozková příhoda považována za onemocnění vyššího staršího věku – všeobecné povědomí o mrtvičce, která si pro staršího člověka přijde. Dnes však postihuje velmi často i lidi v produktivním věku, zejména mezi 50 a 65 lety. Každý by měl znát základní příznaky, protože je třeba postiženému co nejrychleji zavolat záchranku: náhlý pokles koutku úst, porucha řeči, oslabení nohy nebo rukou, poruchy vidění. Typické je, že příznaky nastupují náhle. Pokud se rozvíjejí pozvolna, třeba v řádu dnů, nejde zpravidla o mozkovou příhodu.
U žen se však může mrtvička projevit odlišně. Často popisují vzácnější příznaky, které si jen málokdo dokáže spojit s mozkovou mrtvicí. Patří mezi ně například bolesti končetin, nevolnost, zmatenost nebo dokonce zcela atypické příznaky, jako je bolest na hrudi, potíže s polykáním a dušnost. U žen se CMP vyskytuje ve vyšším věku: průměrný věk výskytu je u žen 74 let, u mužů 69 let. Cévní mozkové příhody u žen jsou nicméně často závažnější než u mužů a mnohem častěji je u nich příčinou srdeční arytmie.
Většina cévních mozkových příhod, 80 až 85 %, je ischemických (z nedokrevnosti). To znamená, že se pacientovi uzavře trombem (krevní sraženinou) či embolem (vmetkem) určitá tepna do mozku, a jeho část je nedokrvená. Pokud se tepna nezprůchodní včas, tato část mozku odumírá. Proto se této CMP také říká mozkový infarkt.
Druhým typem CMP podle četnosti (10 až 15 % případů) je krvácení v mozkové tkáni, kdy některá z tepen praskla a krev se vyleje v mozku. Říká se jí krvácivá neboli hemoragická. Liší se podle příčiny a oblasti mozku, kde ke krvácení dochází.
„U CMP se počítá každá minuta, čím dříve pacient dorazí, tím větší je šance, že odejde bez následků. Většina pacientů s akutní ischemickou cévní mozkovou příhodou – mrtvicí – může trombolýzu dostat maximálně do 4,5 hodiny od prvních příznaků. Nová evropská a česká doporučení teď pro vybrané pacienty posouvají tuto dobu až na 9 hodin, nicméně stále je to boj o každou minutu,“ vysvětluje doc. MUDr. Aleš Tomek, Ph.D., předseda Cerebrovaskulární sekce České neurologické společnosti ČLS JEP. Trombolýza je léčba, která rozpouští krevní sraženiny, jež mozkový infarkt způsobují.
Pokud se člověk nedostane s mozkovým infarktem do nemocnice včas, hrozí mu invalidita, například zhoršení pohybu, řeči, zraku, sluchu, paměti, v horším případě i smrt. „Naopak včasná léčba znamená, že člověk má větší šanci odejít z nemocnice po svých nebo jen s mírným postižením. Obecně lze říci, že u vybraných pacientů je lepší nedělat nadbytečná doplňující vyšetření a nezdržovat provedení trombolytické léčby – čas je zásadní,“ připomíná neurolog.
Při pomoci pacientovi postiženému CMP je tedy nutné rychle zavolat záchrannou službu, nevozit jej vlastním autem, nesnažit se vyhledat jiného lékaře. Záchranka musí zajistit co nejrychlejší transport pacienta do centra (buď iktového či cerebrovaskulárního). Všichni jsou uloženi na jednotce intenzivní péče a je jim podána akutní léčba.
Už na jednotce intenzivní péče se zahajuje rehabilitace, která má za úkol co nejlépe obnovit ztracené funkce a naučit pacienta sebeobsluze a základním životním úkonům, aby byl co nejvíc soběstačný. Pracují s ním specializovaní fyzioterapeuti, ergoterapeuti a logopedi, kteří se zaměřují na poruchy řeči a pacienta učí správně mluvit. Řeší i další závažné komplikace, jako jsou poruchy polykání. V následné fázi mohou být pacienti přeloženi na specializované rehabilitační léčebny.
„Co bude dál? Bude vůbec něco? Co mám teď dělat? Jak se mám s ostatními domluvit? V mnoha případech nevypadá situace na první pohled vůbec optimisticky – pacient nemluví, nemůže pohnout rukama, nohama, někdy nezvládá ani polykat. Prognóza je často nejistá, ale nevzdávejte se! V případě CMP jde vždy o čas. Nejdůležitější je samozřejmě rychlé zahájení terapie v akutní fázi, obrovský význam má však také následná rehabilitační péče po propuštění z nemocnice. Poctivým cvičením/fyzioterapií, adekvátní odbornou terapií či pravidelnou logopedií, ale i kontaktem s dalšími pacienty po CMP může dojít k výraznému zlepšení a obnovení psychických i motorických funkcí. Je však důležité, aby pacient zahájil tuto terapii co nejdříve,“ říká Hedvika Šebková z Mezigeneračního centra Julie na pražské Zbraslavi, jehož součástí je i Centrum denní péče.
Úmrtnost se liší podle typu CMP, 15 až 20 procent pacientů nemoci v akutní fázi podlehne. Vyšší úmrtnost vykazují krvácení v mozku a příhody v zadní části mozku, tedy kmenové. Úspěšnost léčby závisí na čase, CMP i přes všechny pokroky nadále zůstává velmi závažnou diagnózou.
Zdroj: i60.cz
Foto: Pixabay
