Byl nám vdechnut život. S určitým záměrem. Stále věřím tomu, že se tak událo, abychom na této krásné planetě mohli být šťastní. Nejsou totiž ošklivá místa, nebývá ani zlá doba. Nevlídná prostředí a těžké časy jsou dílem lidstva – výsledkem hlouposti, nabubřelosti, chamtivosti, brutality a sobectví; lačnění po moci, nadvládě a manipulaci. Proč?

Jako by nestačilo, že se denně lidé potýkají s vlastními soukromými bitvami, ve kterých potřebují zvítězit. Řeší onemocnění a bolesti, rozbouřená nitra, náročná zaměstnání, nezaměstnanost, finanční zabezpečení sebe, blízkých či potřebných, navíc inkasují políčky mezilidských vztahů… Není to dost? Téměř všichni toužíme prožít poklidný a pospolitý život. Příčetný a duševně vyspělý tvor záměrně neubližuje druhým. Nemá potřebu ani důvod. 

Plody zla jsou nejcitelněji a nedobrovolně zasypáváni nevinní smrtelníci, přitom jsou posledními, kteří by o něco takového stáli. S ohledy na ně nelze počítat. Násilí a nátlak mi nikdy nedávaly smysl. Války o majetek, spasení, uznání nebo území stejně tak. Nedílná součást historie, přítomnosti i budoucnosti. Bohužel. Arabelin pohádkový prsten reálně neexistuje, jiné prostředky nezafungují.

Proč? Ptám se unaveně a smutně stále dokola. Nechápu a nevím. Přitom jsem vlastně ráda, že většina z nás se tak ptá. Kdybychom totiž odpověď znali, museli bychom smýšlet, vnímat a cítit jako oni. Ti, kteří své odpovědi už dávno mají. Mají?

„Bojujeme ve válkách. Bojujeme za mír. Bojujeme proti hladu. Moc rádi bojujeme. Bojujeme a bojujeme a bojujeme, puškami nebo hubou nebo penězi. A planeta není ani o ždibec lepší, než byla před námi.“

Chuck Palahniuk (kniha Strašidla)

 ─ Mír mezi národy je závislý na míru v lidech samých. ─

Josef Čapek 

─ Války nejsou splaceny po čas války. Účet přichází později. ─ 

Benjamin Franklin

Foto: Pixabay

Eva Havlíčková

Eva Havlíčková

Crohnovu chorobu jí diagnostikovali ve dvanácti letech. S tímto onemocněním zažívá pořádnou dávku chaosu, trápení a bolesti, ale nevzdává to. Ani ona, ani Crohn. Než ji zdravotní problémy vyřadily na několik let z aktivní činnosti, pracovala dlouhé roky na pozici asistentky ve farmaceutické společnosti. Miluje přírodu, hudbu, laskavý i černý humor, četbu knih a jejich vůni. Váží si rodiny a přátelství. „Je to ve hvězdách, co nás v životě čeká za pouť. Nejdůležitější ale je, kolik úžasných dní prožijeme, a že vždy najdeme cestu! Všichni můžeme opakovaně začínat znovu a po pádu zase vstát, třeba i s nějakou tou boulí na těle i na duši. Na zázraky nevěřím, já na ně totiž spoléhám,“ říká Eva. V současné době působí jako korektorka a redaktorka v redakci magazínu Inspirante, který je jedním z hlavních projektů spolku Revenium.

Další příspěvky autora

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!