Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

Život se stomií asi opravdu není to, po čem by člověk prvoplánově toužil. Celkově představa střeva na povrchu břicha, kdy odpad (moč či stolice) odcházejí do sáčku, není ideální styl života. Ale přece…

Stomii a život s ní řešíme primárně my pacienti, zdravý člověk s tím nemusí mít co do činění. A v kruhu pacientů i veřejných informací o stomii často vycházejí komentáře, že je finálním řešením, něčím konečným a nechtěným, s čím se pacient musí srovnat, co mu zachrání život a pomůže mu dál žít. Ale vlastně je to něco, co opravdu mít nechce.

Ano, před několika lety bych na tuto otázku měla stejný pohled. Taky jsem ji nechtěla a několik let odkládala operaci. Protože jsem si myslela, že je to finální řešení, něco jako oddálení smrti, a člověk se stomií žije jako zvíře. Hlavně aby přežil. Příští rok oslavím krásné jubileum 10 let se stomií a díky tomu dlouhému času, který jsem s ní strávila, se mi pohled otočil o 180 stupňů.

Proč? Je to právě díky tomu, co tvrdí i sami lékaři, že se kvalita života pacienta zlepší. A kvalita mého života šla rapidně nahoru. Můžu volně cestovat, aniž bych musela znát všechny lokace toalet až do cíle. Nežiju se zaníceným krvácejícím střevem, které už prostě nefunguje a jen mě neuvěřitelně trápí, ale hlavně, že ho mám… Nejsem otrokem zažívání a můžu jíst, na co mám chuť, aniž bych řešila, že za 20 minut budu potřebovat volnou čistou toaletu na delší dobu. Stres, který si dokáže představit jen člověk se zažívacími problémy.

Za ty roky jsem si poslechla už nesčetné množství příběhů ostatních pacientů, kteří měli stomii pouze dočasnou a neskonale se těšili, až konečně dojde k jejímu zanoření. Často však přicházejí komplikace, hlavně u nás se zánětlivým onemocněním, jako abscesy a jiné hnisavé projevy, které člověka v nemocnici zdrží na delší dobu, nebo si vyžádají další operace. Při opětovném napojení střeva také často dochází k relapsu onemocnění a pacient pak na toaletě tráví hodně času a trpí jako zvíře.

Já už samozřejmě na zanoření jít nemůžu, ale ani bych nechtěla. Opravdu jsem si na svoji stomii tak zvykla, že si bez ní život nedokážu představit. Je pro mě velkou jistotou. Ano, někdy řeším komplikace s podtečením, podrážděním, krvácením okolí. Přes to všechno je to pro mě milionkrát příjemnější než řešit rozhněvaného Crohna a zase prosedět bambilion let v bolestech na záchodě.

Jsem přesvědčená, že by se celkově měl změnit přístup ke stomii. Nenazývat ji posledním řešením a něčím, co člověk opravdu nechce. Protože pokud si lékař dá záležet, vyšije krásnou stomii na správném místě a máte přístup k šikovné stomasestře, co poradí správné pomůcky, pak se není čeho obávat a můžete žít vesele nesčetně let.

Foto: Tereza Nagyová

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Tereza Nagyová

Tereza Nagyová

Od roku 2015 působila Tereza Nagyová ve stomické pacientské organizaci České ILCO z.s. - dobrovolné sdružení stomiků, díky čemuž, jak sama říká, dostala odvahu mluvit otevřeně o životě se stomií a psát blog Nejsemtabu.cz. Nedlouho na to se rozhodla šít speciální prádlo pro stomiky pod značkou MyPouch. I proto se Tereza připojila k projektu Revenium, a tak na Inspirante najdete její sloupek #nejsemtabu.

Další příspěvky autora

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!