Při psaní sloupků jsem většinou ovlivněn tím, co se semlelo v poslední době. Občas zvítězí nejsilnější zážitek, jindy do textu zamotám událostí více. Tentokrát bylo zážitků tolik, že zvítězila varianta B. Hned první dubnové pondělí jsem se probudil v tak mizerném rozpoložení, že jsem dokonce zvažoval, že se vydám pomalým krokem k nedalekému krematoriu. Hlava bolela jako střep, a kdybych měl odhadnout výkonnost své palice, zůstal bych u jednotek procent. Nepomohl ani pozdně odpolední šlofík, který občas zabírá.
Druhý den jsem se od rána těšil, jak můj oblíbený Real v Lize mistrů rozdrtí v Londýně Arsenal. Nerozdrtil, dostal výprask 3:0, takže jsem schoval připravenou mikinu s logem klubu, abych nebyl terčem štiplavých poznámek studentů a kolegů ve škole. Při návštěvě sklepa jsem navíc zjistil, že se k nám prohryzal potkan, kterému na Ostravsku říkáme ščur.
To mou náladu pochroumalo ještě více. Díru jsem zabetonoval a doufám, že se odporný hlodavec (snad nešlo o početnější kolonii ščurků) stačil vrátit do podzemí a nezůstal někde ve sklepě. Fyzická práce mě ale trochu nakopla a začal jsem se na svět dívat trochu méně pesimistickými brýlemi. Ve čtvrtek jsme s manželkou navštívili koncert Janáčkovy filharmonie. Dirigent z Venezuely Domingo Hindoyan a jeho krajan Pacho Flores, virtuos ve hře na trubku, mě dokázali přivést na jiné myšlenky. A i když jsem spíše zdrženlivý, přidal jsem se ke standing ovation, až mě dlaně pálily. V pátek jsem se prošel po naší zahradě a společně s manželkou jsme začali plánovat, jak ji letos zvelebíme. Nenápadně jsem se propracovával k rozpoložení, které by se dalo označit za neutrální. K večeru se mi pak ozval můj kamarád do nepohody, o jedenáct let starší bývalý kolega z práce. Posteskl si, že je bez šťávy a nemá životní pocit. Tak jsem se jej snažil uklidnit, že to bude těmi změnami počasí a brzy bude ve formě. Po půlhodinovém pokecu jsme se shodli, že ten život sice občas stojí za …, ale stěžovat si na něj a bědovat nebudeme.
Slunečný víkend už moc příležitostí ke stěžování nenabídl. Sluníčko prohřívalo vzduch a hlásilo, že zimní kabáty už je třeba z věšáků rychle odložit do skříní a začít se těšit na tu lepší polovinu roku (aspoň pro mě jsou tedy jaro a léto obdobím, které bych uzákonil v ústavě na celý rok). Víkend jsem si užil většinou na zahradě a posezením na balkonu. Hlava mě nebolela, těch sil a energie jsem měl také více, ale moc jsem jich nevydal, spíše jsem dobíjel baterky. Z okna, které je směrem na ulici, jsem sledoval rozkvetlou magnolii. A protože vím, že magnolie odkvete rychle, užíval jsem si ten pohled hned několikrát. Až tak mě to potěšilo, že jsem se i já poslední den týdne dostal do duševní formy.
P.S. A vám všem přeju, aby ten týden, co včera začal, byl jarní a hlavně pohodový a usměvavý už od začátku. A v hlavě mám i ten Real. Na YouTube jsem pak našel motivační video, kde hráči (jestli jsem to správně pochopil) s úsměvem napodobují svého stopera Rüdigera, lépe řečeno jeho způsob čapího běhu. Vypadali optimisticky a odhodlaně, až skoro živím jiskérku naděje, že ten dvojzápas s Arsenalem se jim může podařit otočit a nakonec postoupí.
Foto: autor a Pixabay
