Tak jsem zase jednou sbalila kufr, partu Igráčků a vydala se na cestu.

Páteční cestování bylo opět příslibem tortury na D1, o čemž svědčil i fakt, že jsme do cíle dorazili s více než hodinovým zpožděním. Ale ani to nám nemohlo zkazit radost ze setkání s přáteli, kteří už na nás čekali na jedné lesní chatě. Odtud jsme se v sobotu ráno vydali do srdce Javorníků s cílem zdolat podvaadvacáté vrchol Portáše a především se setkat se členy bratrské organizace pro pacienty s lupénkou a ekzémem ze Slovenska. Počasí bylo jako na objednávku, ani teplo, ani zima, jen lehký větřík pohrával si s našimi účesy a propagačními materiály.

Rollupy jsme pokorně nechali ve futrálech, neboť pouštění draků nebylo na pořadu dne. Přátelé ze Slovenska si pro nás připravili sérii dovednostních disciplín. Při hodu granátem jsem se opět vrátila do školních lavic, házení starými cédéčky mi zase připomnělo, jak je vše pomíjivé a některé výdobytky techniky mají vskutku jepičí život. Čekala jsem, jestli velitelka stanoviště s kovovými obručemi nedopadne jako fakír z Obecné školy. Kupodivu své stanoviště uhájila, ačkoli hledat tenkou obruč ve vysoké trávě dalo by se přirovnati k hledání oné pomyslné jehly v kupce sena.

Igráčci v krabičkách už se nemohli dočkat svých nových majitelů. Ti nejlepší je mohli vyhrát a ti méně úspěšní si je mohli jednoduše koupit a přispět tak na dobrou věc. Kromě zkušeností jsme si vyměnili i pár vzorků dermokosmetiky, které pro nás zajistili členové spolupracující s firmami, kde se speciální přípravky pro lupénkáře a ekzematiky vyrábějí. Po vynikajícím obědě na nedaleké Kohútce jsme probrali důležitá témata týkající se vzájemné spolupráce mezi našimi organizacemi, edukace veřejnosti a účasti na projektu Puntíkový den. Pak jsme se každý vydali na tu svoji stranu kopce, večer u ohně probrali zbytek toho, co jsme přes den nestihli, a dorazili poslední kousky frgálů, které už tradičně nemohly na tomto setkání chybět. Víkend utekl jako voda, stejně jako zpáteční cesta, která se tentokrát obešla bez kolon.

S dobrým pocitem z příjemného setkání a prohloubení spolupráce se slovenskou SPaA jsem zakončila další víkend, který nás posunul zase o něco dál.

Foto: Gabriela Doleželová & Miro Jursík

Gabriela Doleželová

Gabriela Doleželová

Jsem zdravotní sestrou v neustálé akci. Sama nejsem pacientkou, nýbrž rodinným příslušníkem pacientů a pomáhám lupénkářům prostřednictvím pacientských organizací nebo v rámci vzdělávacích akcí pro odbornou i laickou veřejnost. Svěřené úkoly se snažím plnit do puntíku (Puntíkový den), šlapu do pedálů a ráda si poskočím (instruktor spinningu a jumpingu). Baví mě práce s dětmi, a to nejen těmi mými.

Další příspěvky autora

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!