V červnu jsme se s Igráčky opět vydali do školy potěšit a především poučit malé i větší děti.
Byla to naše další zkušenost, tentokrát v malotřídkách ZŠ Oslavice. Zprvu to možná vypadalo, že jedu rovnou z dovolené, protože do třídy jsem vstoupila v rozevlátých puntíkovaných šatech a kromě tašek jsem s sebou vláčela i obrovský černý loďák na kolečkách. Po bližším pohledu na mou pleť v odstínu „ředitelka vápenky“ bylo všem jasné, že pokud se zrovna nevracím z Grónska, je jejich představa šplouchajícího moře a zářícího slunce zcela mylná. Ale k moři jsme se v průběhu mého povídání přece jen dostali, protože jak známo, slaná voda a sluníčko pacientům s lupénkou pomáhají. A nejen to. Především jim pomáhá, když má okolí o jejich nemoci nějaké základní informace a ví, že lupénka není infekční.
První část našeho edukačního dopoledne jsem strávila mezi prvňáčky, druháky a třeťáky, kteří spolu chodí do jedné třídy. Na obrázcích s Igráčky jsme si ukazovali, s jakými problémy se pacienti v běžném životě potýkají, a děti se mnou vedly velice živou debatu na toto téma. Našli se i tací, kteří přispěli k našemu povídání osobní zkušeností například s atopickým ekzémem. Čas rychle plynul, a než jsme se nadáli, byl tu konec a chvíle, na kterou se většina dětí těšila asi nejvíc, možnost koupit si Igráčka. Bylo úžasné pozorovat, jak ty své právě koupené poklady vybalují z krabiček a začínají zdobit puntíkovanými samolepkami. Ve vedlejší třídě už na mě čekali natěšení čtvrťáci a páťáci. Zde byla diskuse ještě živější, takže jsem se chvílemi obávala, že místo na oběd půjdou rovnou na večeři. Do našeho povídání se zapojovaly i paní učitelky a musím říct, že spolupráce byla v obou třídách na jedničku s hvězdičkou. Kromě nově nabytých informací si s sebou školáci odnesli i Igráčka, který jim bude stále připomínat hlavní myšlenku Puntíkového dne, že lupénka není infekční, všichni jsme kamarádi a nezáleží na tom, jestli někdo má, nebo nemá puntíky. K mému překvapení gentlemani v této škole ještě nevymřeli, ba se div nepoprali o to, kdo mi pomůže po skončení přednášky odnést pomůcky do auta. Takže další pozitivní zjištění a palec nahoru pro jejich rodiče a pedagogy.
Že s Igráčky jezdím po základních školách, není asi nic zvláštního, jenže nám se spolu podařilo pár dnů po milé návštěvě Oslavice dostat až k absolutoriu na Vyšší zdravotnické škole ve Žďáru nad Sázavou. Shodou okolností jsem totiž vedla práci o kvalitě života pacientů s lupénkou, v níž studentka zmiňuje mimo jiné i podporu pacientů edukací veřejnosti v rámci Puntíkového dne. K mému nadšení zabodovala poutavou prezentací a znalostmi nejen studentka, ale i Igráčci, které si někteří z členů komise dokonce fotili a ptali se, kde je možné je zakoupit. Tohle člověka potěší.
Blíží se konec školního roku a s ním prázdniny. Někdo je stráví u babičky, jiný na táboře, někdo vyrazí s rodiči pod stan a část lidí vyjede někam k moři. Pokud chcete i vy pomoci dostat se našim pěti malým pacientům na sluncem zalitou pláž s nekonečnem slané vody, stačí koupit některého z Igráčků nebo třeba ponožky ze speciální puntíkované kolekce.
Přejeme všem pohodové léto a pokud se s vámi vydá na prázdniny i puntíkovaný Igráček, můžete se s námi podělit o zajímavé foto z cest.
Gábina a Igráčci
