Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

Když se řekne sebepéče, většině z nás se pravděpodobně vybaví péče o sebe na úrovni fyzické: základní návyky jako čištění zubů, sprcha, stříhání nehtů a podobně. Tyto úkony bereme naprosto automaticky. A jelikož většina z nás prošla úspěšnou výchovou a socializací v raném dětství, vůbec nad tím nepřemýšlíme. Je to zvyk, který z nás dělá civilizované lidi. Sebepéče je však mnohem víc než to. Starost o sebe má i složku psychickou. A na tu často zapomínáme. Zbystříme, až když nastane průšvih: když nás rozbolí zub, jdeme k zubaři; stejně tak, když začneme pociťovat posmutnělé nálady, podrážděnost nebo problémy se spánkem, měli bychom vyhledat psychologa. Ale to často neuděláme. Nejsme k tomu vedeni. Nejsme vedeni k tomu věnovat pozornost našim emocím a vnitřním prožitkům. Psychika je totiž něco, co není na první pohled vidět. Klienta u psychologa si představujeme jako „pomateného blázna“. Bojíme se, že i my sami jsme „vyšinutí“. Svůj psychický svět tak raději přehlížíme, opíjíme se či se vrháme do práce, abychom nemuseli řešit sami sebe; zaměstnáváme se jakoukoliv činností, abychom se nemuseli „hrabat“ sami v sobě.

Vše má samozřejmě svou míru. Nenabádám nikoho k nonstop psychoanalýze ani přehnané introspekci. A nebojte, meditovat taky nemusíte od rána do večera. Podle mě jde o zdravé vytvoření návyku, stejně jako čištění zubů. Najít si půlhodinku denně k zastavení a zrekapitulování dne. Když dlouhodobě nemůžu spát, zamyslet se, zda například hodně nepracuji nebo nemám problém ve vztahu. Malé krůčky zájmu o sebe sama nad rámec obligátního „cítím se dobře/špatně“. Není to úplně jednoduché. Vyžaduje to čas a trpělivost. A je v pořádku chybovat. Už tohle, když si uvědomíme, tak jsme udělali akt sebepéče. Vztahovat se sami k sobě jako k dobrému příteli. Protože k druhým se často chováme shovívavěji a na sebe jsme příliš přísní. Může za to možná rychlá doba či tradiční výchova. Kdo ví. Není na nás, abychom tomu přišli na kloub. Pro nás je důležitá praxe; ostatně jako u té meditace či jógy. Protáhnout a zpevnit naše duševní svalstvo; dát mu volnost a flexibilitu; dosáhnout jistoty ve zdánlivé nejistotě. Stačí chtít. Stačí začít. Tak jen do toho. Nekašli na sebe!

Foto: Pixabay

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Klára Šmejkalová

Klára Šmejkalová

Básnířka, fanda dobré literatury a japonských anime. Vystudovala jsem psychologii na Univerzitě Karlově v Praze. Psala jsem např. pro Mladou frontu nebo Hospodářské noviny, starala se o děti na psychiatrii nebo trénovala potkany v laboratoři. Mám diagnostikovanou schizofrenii a ráda bych jednou působila jako psycholožka.

Další příspěvky autora

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!