Slavní s handicapem: Galileo Galilei

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

Kdo by neznal větu „A přece se točí!“? Málo se však ví, že ji toskánský astronom, filozof a fyzik Galileo Galilei vyslovil už téměř slepý. V posledním roce svého života totiž oslepl, což bylo kdysi přisuzováno jeho pozorování slunce dalekohledem. Dnešní věda se však přiklání k vysvětlení, že postižení způsobila kombinace šedého a zeleného zákalu. Právě vědecké poznání je úzce spjato s tímto renesančním člověkem: často je uváděn jako „otec moderní astronomie“ nebo dokonce „otec vědy“. Mezi jeho úspěchy patří četná astronomická pozorování, vylepšení dalekohledu či podpora Koperníka.

Galileo Galilei se narodil 15. února 1564 v Pise. Jeho otec Vincenzo byl také vědcem – prováděl experimenty, v nichž objevil pravděpodobně nejstarší nelineární fyzikální vztah: mezi frekvencí, napětím a délkou natažené struny. Galileo zpočátku navštěvoval Univerzitu v Pise, ale z finančních důvodů byl vyloučen. V roce 1589 mu však byla nabídnuta pozice na fakultě, kde vyučoval matematiku. Poté se přestěhoval na Univerzitu v Padově, kde působil jako učitel astronomie, mechaniky a geometrie. Právě v tomto období učinil nejvýznamnější objevy. Je ceněn především pro průkopnické užití kvantitativních experimentů, jejichž výsledky matematicky analyzoval. To nemělo v tehdejším evropském myšlení obdoby: Galileův nejvýznamnější předchůdce, experimentátor William Gilbert, kvantitativní metody nepoužíval. Galileo Galilei je označován jako „otec vědy“ také především proto, že přispěl k odmítnutí slepé víry v autority – ať už církve, či velké myslitele (např. Aristoteles). Zasazoval se také o oddělení vědy od filozofie a náboženství.

Galileova práce byla předmětem mnoha sporů. V roce 1600 byli tehdejší astronomové zaměstnáni konfliktem mezi Koperníkovým systémem (planety krouží kolem Slunce) a geocentrickým systémem (planety a Slunce krouží kolem Země). Galileo vyjádřil podporu Koperníkově teorii, ovšem chyběly mu důkazy pro potvrzení jeho argumentů. Byl také prvním, kdo použil dalekohled k pozorování oblohy (domněnky o tom, že jej vylepšil, nejspíš nejsou pravdivé). Svá první astronomická teleskopická pozorování (např. objev měsíců Jupitera) publikoval v krátkém pojednání s názvem „Hvězdný posel“, které vyšlo v tehdy vysokém nákladu 550 výtisků a bylo rozebráno za několik dní. Už zmíněný objev čtyř největších měsíců Jupitera vynesl Galileovi jmenování čestným profesorem na Univerzitě v Pise a Padově a rovněž vyšší plat. Vedle dalších objevů byl jedním z prvních Evropanů, kteří pozorovali sluneční skvrny – právě jejich existence ukázala další úskalí předpokladu dokonalosti nebeských těles ze staré filozofie. Pozoroval rovněž Mléčnou dráhu – zjistil, že se skládá z velkého množství hvězd naskládaných na sebe, pročež se Země jevila jako mrak.

Co se týče jeho sporu s církví, Galileovy spisy o koperníkovském heliocentrismu pobouřily některé členy katolické církve, kteří věřili v geocentrický model sluneční soustavy. Argumentovali, že heliocentrismus je v přímém rozporu s Biblí a s některými vysoce ceněnými spisy Aristotela a Platóna. Galilei byl nakonec odsouzen do domácího vězení ve svých vilách v Arcetri a ve Florencii (kvůli jeho vysokému věku, původně byl odsouzen k žaláři). Trápila jej také bolestivá kýla, byl nucen pravidelně recitovat kající žalmy a návštěvy směl přijímat jen s církevním svolením.

Ve 20. století byly Galileovy objevy podrobeny značné kritice. Část vědecké obce se například domnívala, že experimenty popsané v jeho díle Matematické rozpravy, konkrétně experimenty sloužící k určení zákona pro zrychlení padajících těles, vyžadovaly přesné měření času, což bylo v 16. století nemožné. Vědci se domnívali, že zákon byl určen deduktivně a experimenty byly prováděny jen pro přibližnou ilustraci zákona. Pozdější výzkumy však Galileovy pokusy potvrdily. Experimenty s padajícími tělesy (konkrétně s valícími se koulemi) byly provedeny v roce 1961 podle jím popsaných metod a výsledky byly téměř přesné. Byly rovněž provedeny experimenty čerpající z Galileových nepublikovaných pracovních zápisků (datace před rokem 1604), jež potvrdily reálnost jeho původních experimentů. Přinesly dokonce mezivýsledky, které vedly k odvození zákona obsahujícího kvadrát času. 

Galileo Galilei zemřel roku 1642 ve své vile v Arcetri severně od Florencie, kde pobýval stále v domácím vězení. Ačkoliv byl už slepý, dál vyučoval a psal. Přestože to byl upřímný katolík, měl tři mimomanželské děti s Marinou Gambi – Vincezio, Livia a Virginia (nejstarší a nejmilovanější dcera zdědila otcovu bystrou mysl).

Co se týče slavné věty „A přece se točí!“, s největší pravděpodobností jde o legendu. Traduje se mnoho verzí, nejblíže skutečnosti je ta, že podobnou větu Galilei pronesl před arcibiskupem ze Sieny, který o tom napsal rodině, a historka se dočkala mnoha překroucení.

Foto: pixabay.com & wikimedia.org

Galileo Galilei – portrét z roku 1624
Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Klára Šmejkalová

Klára Šmejkalová

Básnířka, fanda dobré literatury a japonských anime. Vystudovala jsem psychologii na Univerzitě Karlově v Praze. Psala jsem např. pro Mladou frontu nebo Hospodářské noviny, starala se o děti na psychiatrii nebo trénovala potkany v laboratoři. Mám diagnostikovanou schizofrenii a ráda bych jednou působila jako psycholožka.

Další příspěvky autora

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!