„Ale Google píše, že obrna se s věkem nezhoršuje,“ sdělí mi s nadějí v hlase, a protože se právě protahuju, pošimrá mě zezadu na krku.
„Bfff!“ odpovím mu naprosto jednoznačně. Google rád kecá a na hrátky nemám kdy, dochází mi vzduch. Navíc si připadám šejdrem, jako bych měla jednu stranu těla kratší a širší zároveň.
„Takže si to taky myslíš? Nepřipadáš mi horší. Vlastně ani starší.“
Šmarjá, proč mi to říká teď, s hlavou mezi koleny? Až se zvednu, budu červená, rozcuchaná a udejchaná. Hotovej důkaz svěžesti, mladosti a krásy. „Hááááá,“ dostanu ze sebe důležitě, když konečně narovnám záda.
„Budeme zpívat? Hááááálí, belí, koně v zelí. A dál nevím, rudá Helí…“
Rozesmál mě. Nechce se mi tuhle chvíli rušit, jenže odhalí tu přemýšlivou vrásku na čele. Mám ji tam, když hledám na mapě Znojmo, ve špajzce miňonky, na mobilu mezerník a v hlavě správná slova. Takže si ještě pobrukuje a přitom čeká, co ze mě vypadne.
„Nechápu, proč se zrovna týhle definice drží každej web. Určitě to totiž neznamená, že se člověku s obrnou chodí nebo hýbe pořád stejně. To fakt ne, ani když hodně cvičí. Třeba já věkem tuhnu, jsem víc ohnutá, ztrácím švih, odhad…“
„No počkej, ten jsi nikdy neměla.“
Asi ho kopnu. „Dobře, ztrácím zbytky odhadu a představivosti, taky už si na hodně věcí dávno netroufnu, jinak mě věci bolí a dýl mi trvaj. Prostě jsem taková…“
„Vyzrálá? Uleželá?“
Blbec. „No, spíš přeleželá. Něco cítím jinak nebo mi to nenaběhne. A to je to normální stárnutí.“
„Ono je i nenormální? Budeš mít dvě v jednom? Stáří na entou? “ Už se nepokrytě směje.
Měla jsem zůstat u kočky, ta při mým dumání předla. „Ale ne, podobně asi stárnou všichni, včetně nemocí a věcí, na který nechci ani myslet. Jenže obrna si k tomu občas dělá, co chce.“
„Ještě jsem tě nemyslící nezažil.“ A pro změnu mě pošimrá ve vlasech.
„Počkej, chci tím říct, že co si člověk vycvičí třeba ve dvaceti, to mu nezůstane nafurt. A i když se mu ofiko nic hroznýho neděje, časem se to prostě nakupí, klidně i dost brzo. Proto já už nezvládám ty eskalátory, turnikety, obrubníky, sandály nebo kelímek s horkým kafem.“
„Co máš proti sandálům?“ vyjede mu obočí nahoru. „A na horký kafe máš přece mě.“
A než se stihnu rozněžnit, zeptá se: „Myslíš, že maj v Bauhausu turnikety? Mohly by se mi hodit!“
Foto: Pixabay
