Je možné zbavit se strachu? Netuším.

Jde se strachem pracovat? Určitě, ale JAK???

Spousta mých životních obav nestála na reálných základech. Docvaklo mi to před pár lety. A to patřím mezi rychlíky, jiný se nechává unášet strachem po celý život.  

Můj strach se týkal nepřekvapivě roztroušené sklerózy. Hlavně prvních pár týdnů po náhodném nálezu neplechy v mozku. Strach mě ochromil a sílil čtením nejrůznějších příspěvků na webech o roztroušené skleróze. Nebývá to zrovna optimistické čtení, a když má člověk velkou smůlu, katastrofické čtivo ho může pořádně vyděsit. 

V té době přišla klasická otázka: Proč já? Během první delší hospitalizace na neurologii přišla i odpověď: Proč ne? Touhle vnitřní odpovědí se strach stabilizoval do přijatelné formy (čti – konec probrečených nocí). Přišel život po boku roztroušené sklerózy, některé dveře se zabouchly, jiné se otevřely. Život se změnil, ale pořád byl plnohodnotný. Jen „krapet vytuněný“ Solumedrolem, biologickou léčbou a Mavencladem. A zkrášlený životní láskou, čchi-kungem a podporující rodinou. 

Ale strach má i další podoby. Nedávno nám někdo zazvonil na zvonek. Neděle odpoledne, nikoho jsme nečekali a přišel irelevantní strach z človíčka za dveřmi. Ráno přišlo rozuzlení – nechali jsme klíče v zámku a soused nás chtěl upozornit. Hodně strachů vychází z nepodložených informací. Stejně jako náš strach ze souseda, který to myslel dobře a chtěl nám pomoct. A my za dveřmi rozvíjeli disputace, kdo to asi může být… 

Každopádně obavy z budoucnosti a neznámého má skoro každý. A jak jsem na tom aktuálně já? No, pořád nejsem výjimkou, ale je to mnohem lepší. Stále si hledám práci a posledních pár dní mi bylo fyzicky hodně mizerně. To se tak člověk rozhodne ráno vstát a kvůli akutní inkontinenci musí rychle. Nu, kdo by chtěl uklízet počůranou postel… Rychlost se mi nevyplatila a brutálně mi ruplo v zádech. Dva dny úplně k.o., velké bolesti, které se musely tlumit. Ujít pár kroků nadlidský výkon a osobní hygiena se náročností rovnala olympijské hře. Strach mi říkal: Přejde to? Co když se to nezlepší? Jak si v tomhle stavu najdu práci? Nebudu na obtíž? Po dvou hodinách sebelítosti a „bojínků“ přišlo pomalé rozcvičování na podlaze (fyzio cvičení, jemná jóga, čchi-kung). Dnes jsou záda o něco lepší a zítra mám první online pohovor. Snažím se sebrat a „jít“ dál. 

Je mi jasné, že budou časy dobré i zlé. 

Držím se svého hesla: TO PŮJDE! 

Nechci se bát stínů, CHCI ŽÍT.

Foto: Pixabay

Lenka Kyčerková

Lenka Kyčerková

Vystudovala jsem teologickou fakultu a politologii. Věnuji se lektorství čchi-kungu se zaměřením na pacienty s roztroušenou sklerózou, učím děti environmentální programy a kroužek vaření. V roce 2018 mi byla diagnostikována roztroušená skleróza, rychle následovaly diagnózy další. Dva roky píšu blog i na facebooku – Můj život s roztroušenou sklerózou. Miluji svou úžasnou rodinu, čchi-kung, kvalitní četbu, praktickou teologii, procházky lesem, ticho a dobré jídlo.

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!