Někomu něco pořádně spočítat! To by leckomu mohlo zatrnout – zní to jako výhrůžka zavánějící nákladem matematických příkladů, nebo dokonce osobními antipatiemi. Ale dnešní počítání s „Broukem“ bude čistě mírumilovné a známky do žákovské se také rozdávat nebudou.
S láskou k procházkám a snahou o více pohybu už jsem se vám svěřila. Letošní vnitřní výzvu jsem vzala natolik opravdově, že jsem si nakonec i já stáhla do telefonu aplikaci na počítání kroků a kilometrů. Jsem stará škola, ale v duchu hlášky Pokrok nezastavíš, jsem občas donucena a někdy i sama zvědavá použít nějakou tu technickou vychytávku.
Tady jsme si s holkou sedly. Ne zrovna u kafe a dortíku v cukrárně, ale hezky si notujeme při chůzi. Máme vyladěný vztah! Já se snažím o plynulý a pravidelný chod, rozumějte – šlapu do toho, co to jde, ona mě na oplátku nikdy nezapomene pochválit a ukázat radost z dalšího pokroku a výročí našeho souputnictví. Snažím se jí příliš nepropadnout, otročinu v povaze nemám, ale návyková být umí, to zase jo!
Abych stále jen něco nepřepočítávala a radost měla hlavně z pohybu, v tom mi absurdně pomáhá jedna z mých diagnóz – fyzikální kopřivka. Kvůli ní nemohu nosit hodinky a pevné náramky (takže by se asi slušelo napsat díky ní), proto si letmou představu o výsledcích udělám kouknutím na mobil, což nejpřesnější není, přece jen už ho naštěstí netahám úplně všude.
Ale radost až vášeň to je, o tom žádná. Vidět na displeji svých prvních sto uťapaných kilometrů, ach – ten pocit! Co naplat, že jiní je zvládnou za dva tři výlety, já za dva nebo tři měsíce, někdy za mnohem déle… Nevadí!
Poslední dny na mě sice virtuální trenérka lehce znuděně a zklamaně pomrkává, sem tam už významně rovnou mlčí, ale obě víme, že zmeškané kroky brzy vynahradím nám oběma.
─ Cesty vznikají chůzí. ─
Franz Kafka
─ V chůzi je uzdravující síla. ─
Patrick Süskind
Foto: Pixabay
