Kdybyste se někdy nudili a kriminálky by vám přišly málo krvavý, začtěte se do diskusí pod článkama o dávkách pro lidi s handicapem. Milovníci Midsomeru si přijdou na svý, u jednoho zločinu nezůstane.
Vražda je hned to, že hlavní text nijak neskrývá, že tady se bulí, ne informuje. Už titulek: „Chlup není lup, ne a ne, Mariane!“ naznačí strašlivý drama s časopisem nebo co. A zajistí prvních 139 sdílení.
Dále je zde nějaký Ťunťa, co si ve svém životě něco strašně přeje, například smeták, ale nemůže si ho dovolit, protože mu k němu neschválili štětiny. Je jedno, kdo a proč, vždyť je to stejná pakáž.
Rázem tři čtvrtě lidí přestává číst a přeje těm, co taková zvěrstva páchají, bídnou smrt. Smetáky jsou potřebný a hanba snobům, co žijou v luxusu a maj vysavač! Pár z nich se radikalizuje a upozorní, že přesně vědí, kdo to tady vysává, a čtyři volové tomu dají nadnárodní grády a hodí to do žlutomodrý. Jeden zoufalec se pokusí rozvinout myšlenku s koštětem a gayem, ale ztratí se v překladu.
Kdo vydržel, čte dál. Ťunťa si nejen nemůže zamést, ale navíc se s ním zametá!
To nadzvedne další část gramotných, která si vzpomene, že jejich tetě, sousedovi, kočce a záclonám bylo kdysi taky ukřivděno. Pod článkem tak povážlivě bobtná vlákno plné sociální nespravedlnosti, které nabourává liga obouchaných, co chápou, že život je prevít, a taky s tím neprudí, že jo.
Oba tábory se snaží umlátit logickými argumenty s volným pravopisem („tak koště aspoň není na eletryku“, „já zbalil holku, ne koště, efekt stejnej“). Na Ťunťu si nevzpomene nikdo.
Pozor, v článku hovoří člen Komise násad a chlupů na úklidové pomůcky, který (sedm zbylých čtenářů) ujistí, že žádost o štětiny je posuzována přísně individuálně. Následuje tabulka cen průměrné štětiny na průměrný smeták používaný na průměrnou podlahu průměrnou silou průměrnou dobu. První částka je 32 korun, poslední 11 420.
Dva čtenáři to nedaj a jdou radši uklízet, třetí si udělá kafe a překlikne na prsa.
Jednomu vyjede obočí a rozhořčeně napíše, že za 11 420 by laskavě Ťunťa měl přestat skuhrat, čímž spustí vlákno pro účetní a lidi s kalkulačkou v mobilu. Přehlídne totiž, že tahle varianta se dává výlučně vysloužilým umývačům oken 97+, kteří ve vichřici přišli o kýble a v ložnici o posluhovačku. Tuhle částku nikdy nikdo neviděl ani z rychlíku, ale v tabulce zůstala, vypadá dobře a plodí závist.
Zbylí čtyři čtenáři drží a stydí se přiznat, že tomu nerozumějí. Čekají na logiku a vyvrcholení. Marně.
Promlouvá člen Výboru pro lidi s bordelem na podlaze, který vyzývá k solidaritě a projednání návrhu na odpuštění daně z drobků a extra výjimku za tatranky pro nepotřebný.
Jeden naprosto dezorientovaný čtenář vyčerpaný snahou udržet myšlenku usnul.
Ťunťa nakonec ujišťuje, že foukání do smítek je báječná rehabilitace a že to nevzdá, protože měl loni boreliózu… Jo, je tam naděje i diagnóza, takže je úplně fuk, chci říct jedno, že to absolutně nedává smysl. Tohle nečetl ani editor.
Dva stateční louskalové se vracejí na začátek a vše si znovu přečtou. Chce se jim umřít.
Snaží se fandit, ale nemají komu. Diskusi nyní čítající 2 378 komentářů srdnatě ignorujou, stejně jako fakt, že článek sviští po síti jedna radost. Něco na tom bejt musí! Kouknou se, kdo to napsal a kdy, a v hlavě si prolítnou, co se ten den stalo. Jeden začne googlit souvislost boreliózy s prachem, se smetákem a s oknem a najde si stanovy uvedených komisí.
A druhá se z toho zkusila vypsat.
Foto: Pixabay
