„Jakápak pandemie,“ prohlásila kamarádka bohorovně začátkem března. „Prostě si často myj ruce, choď ven do přírody a nenech se vystresovat.“ Jasně, takže se nemám nechat vystresovat, když po celém světě řádí virus, který si vybírá oběti na životech, naše země se zavírá a nikdo neví, co bude, jestli třeba taky neonemocní nebo zničehonic nepřijde o práci? Aha, díky za radu. Obzvlášť lidé trpící (nejen) duševními nemocemi to určitě znají až moc dobře: nekonečný proud poučování o tom, jak každý problém lze lehce překonat s dostatečně pozitivním přístupem – a většina věcí vlastně ani problémem není, to jenom my si je svým negativním přístupem vytváříme.
Trend, který nás nutí být pozitivní, dobře naladění a plní energie za každou cenu, se stal s nástupem sociálních sítí skoro všudypřítomným. Zdi máme zaplněné prosluněnými fotkami z dovolené, momentkami vysmátých lidí, kteří si užívají léta, jsou úspěšní a krásní. A hlavně šťastní a vždy dobře naladění. Negativní emoce jako smutek nebo vztek se do tohoto krásného světa nehodí a je třeba je potlačit. Na první pohled to může dávat smysl – být pozitivní je přece dobrá věc, ne? Rozhodně ano, ale všeho moc škodí.
Pokud jsme neustále nuceni předstírat, že všechno skvěle zvládáme a ještě jsme u toho za všech okolností šťastní, vyžaduje to spoustu energie, která nám pak nutně bude chybět. Přiznat slabost, říct si o pomoc nebo dát průchod i pocitům, které do toho perfektního obrazu nezapadají, je v takovém prostředí často téměř tabu. Tím, že si tyto pocity nepřiznáme, budeme tiše trpět a předstírat, že je neprožíváme, ale ony nezmizí – naopak se nám mohou vrátit například zhoršením psychických problémů a vést dokonce až k fyzickému kolapsu.
Jak proti tomu bojovat? Především si musíme sami uvědomit, že všechny pocity – nejen ty hezké – jsou přirozené, a dát jim přiměřený průchod. Samozřejmě to neznamená častovat své okolí výbuchy vzteku nebo se oddat naprostému pesimismu, ale pojmenovat své emoce a dovolit si je prožít. Není potřeba být neustále šťastní, protože život nepřináší vždy jen samé duhy a jednorožce. Ti, kteří trpí depresí, navíc pocit štěstí mohou zažívat jen velmi výjimečně nebo vůbec. O to větší daň si pak u nich vybere snaha ho předstírat.
Moment, říkáte si možná, takže dívat se na věci z té lepší stránky je špatně? Ne, jen je potřeba při tom nadšení nezapomínat, že to nejde za každých okolností, a přistupovat k druhým i k sobě s empatií a respektem. Když se váš kamarád například ocitne ve frustrující situaci, zkuste se vyvarovat vět jako „Podívej se na to z té lepší stránky“, „To nic není!“ nebo „Nebuď pořád tak negativní!“. Místo toho můžete říct třeba „Taky bych byl v háji, kdyby se mi tohle stalo. Můžu ti nějak pomoct?“
Přiznejte sobě i ostatním, že se vám něco nepovedlo, že vám někdo ublížil, že se vám stala smutná věc nebo že jste chronicky nemocní a budete i nadále, ať už se na to budete snažit dívat z té lepší stránky, jak chcete. Užívejte si toho dobrého, co život přinese, a nesnažte se popírat to špatné. Řekněte si o pomoc, radu nebo o možnost se vypovídat a poskytněte to samé svým blízkým bez zbytečných řečí o tom, jak se nic tak hrozného nestalo a všechno by bylo v pohodě, kdyby se jenom trochu víc usmívali. Uvidíte, že pak budeme mít všichni k úsměvu víc reálných, nepředstíraných důvodů.
Foto: Pixabay
