Zda něco nezbytně musím mít, zažít, použít, využít, ochutnat a vyzkoušet, samozřejmě hlavně koupit, co mi jistě schází, co rozhodně nesmím zmeškat, jinak bude můj život hluboce ošizen, prázdný a bezvýznamný, snad i ohrožený – o takových důležitostech a prioritách si s dovolením rozhodnu sama.
Nedejbože, kolik času a příležitostí mi ještě, nebo „už jen“ zbývá, k tomu mi nápovědy materiální masírky netřeba. Zejména o tom posledním rozhodne ten nejvyšší a nejmocnější sám, já to určitě poznám i bez komerčních našeptávačů a časových odpočítávadel.
Je mi vcelku líto těch, kteří nenápaditě příšerná a vtíravá reklamní zaklínadla vymýšlejí a zpracovávají, stejně jako dalších, co je zadávají, přijímají a horečně baští. Při jen troše zamyšlení předpokládala bych spíš opačný efekt než slepou poslušnost, probuzenou touhu a zboží bezhlavě brané útokem, dokořán otevřenou peněženku či účet. Potřebu být u pozlátka první ve frontě. K současnosti sice reklama a spotřeba patří jako hlava ke krku, ale jde to přece dělat vkusně a s noblesou.
Osobně mě přehlcení nabídkami a lacinými pobídkami na drahé věci („nechci slevu zadarmo“) dokáže zaručeně otrávit. Vnímám tento přeplácaný cirkus a barevný kolotoč zcela kontraproduktivně. Výrobky, co by třeba vůbec nebyly špatné, dokáže zabít nekvalitní marketing. Kdo mi do hlavy neurvale tlačí šrouby, u toho zákonitě nenakoupím. Jistě mě neobměkčí ani frivolní Ahoj, Evo!, případně falešné omluvy a nabízené kompenzace k dalšímu nákupu za něco, co se reálně vůbec neudálo.
Stejnou medvědí službu nadělají nepřetržité výkřiky o ještě vyšších slevách a dokola přeškrtávané a přepisované částky, o kterých už dávno vím, že jsou vycucané z prstu. Zasílané slevové kódy a kupony a zaručené poštovné zdarma ihned po odeslání objednávky v plné palbě jednoho víc rozdráždí, než jakkoli potěší. O nikdy nekončícím zlepšování už údajně nejdokonalejšího a dávno nevylepšitelného ani nemluvě. Za trestuhodné považuji situace, kdy se ziskuchtiví upíři neštítí zneužít zdravotního stavu, strádání a naděje nemocných, zdravotně postižených a znevýhodněných.
Další prapodivná „pandemie“, diagnóza sama o sobě. Všechen ten nadupaný chaos mi připomíná některé bláznivé zážitkové a virtuální hry a bitvy, jen přenesené z jednoho prostoru do druhého. A jejich naduživatele, kteří bývají odtrženi od neumělé reality. Znovu se samo nabízí téma rovnováhy a toho, kdy už se dobrý sluha stává zlým pánem.
– Člověk si nemůže koupit východ slunce nebo já nevím, oko studánky. Ale samozřejmě není k zaplacení ani cit, vztah, láska, smysl pro humor a celková citlivost. –
Bolek Polívka
– Máš-li dva bochníky chleba, jeden prodej a kup si hyacint. Nasytíš tělo i duši. –
Lao-c’
Foto: Pixabay
