Sice již patřím do kategorie „život začíná po čtyřicítce“, ovšem to mě neodrazuje od bezprostřední radosti a chuti hrát si. Hrají-li si dospělí, většinou to zavání nějakou pikantérií. Jaká škoda, že mnozí s naskakujícími roky považují za nudu či ostudu ponechat si část dětské duše a rozverný pohled na svět.
Proběhnout kaluží, nastavovat tvář kapkám deště. Zavzpomínat si na bezstarostné časy nad pexesem nebo dominem, mikádem… Zajuchat si nad získáním lukrativní stáje v Dostizích a sázkách. Sbírat turistické známky a vizitky na výletech. Relaxovat nad omalovánkami mandal. Znovu si přečíst oblíbenou pohádku. Hledat o Velikonocích vajíčka v zahradě, postavit na pláži hrad, v zimě sněhuláka ve stráni, pak ji sjet na saních, případně po vlastní zadnici. Líbí se mi, když si i dospěláci dokážou dětsky hrát a užít si to. Život už tak bývá dost složitý, náročný a nezřídka smutný. Proč se nechopit každé příležitosti zažít nevšední okamžiky a lehkou hlavu?
Mě osobně zabolí, slýchávám-li, že už snad nikdy nedospěju, nedostanu rozum a že má infantilita se překlopí rovnou do senility. Že si chci pořád hrát! To není normální! Tak ať. Pokud být dospělým a „normálním“ se rovná být zapšklým bručounem a krabatým puchýřem, pružinou našponovanou k prasknutí, dobrovolně zvolím doživotní infantilitu. Toužím vidět krásy světa a jeho rozmanité nabídky i těmi pověstnými růžovými brýlemi.
Těší mě, že tuto schopnost mám. Dokonce přes letité zdravotní peripetie. Ani nemoc ze mě naštěstí natrvalo neudělala předčasně vyhořelou, monotónní bytost. Cítím za to nevýslovnou vděčnost! Takových „držáků“ je mnoho. A na sebe jsem hrdá, že i s urputným Crohnem umím dovádět jako děcko; přestože mi z dětství ukrojil nemalou část. (Nebo právě proto?)
Dnes je 1. června. Mezinárodní den dětí. Vše nejlepší přeji mláďatům, ale stejně tak všem dávno odrostlým – těm, kterým stále z duší a očí šibalsky vykukují dětská čistota a „raráškovství“, nebo těm, co se rozhodli je v sobě znovu najít a zažehnout…
– Věk nemůže být nikdy skutečným problémem. Skutečným a jediným problémem je naše mysl, která o nás pochybuje. –
Sri Chinmoy
– Stáří neznamená život bez nadšení. –
Sri Chinmoy
Foto: Pixabay
