Ač se sama musela poprat se závažnou nemocí, jež vyústila v částečnou invaliditu, nepřipravilo ji to o chuť a vůli pomáhat ostatním lidem. Lucie Štraitová se dříve starala o handicapované osoby jako pečovatelka v domovech pro seniory i v domácnostech, nyní se v brněnském MYJÓMI družstvu invalidů už dva roky věnuje sociálnímu poradenství.
„Nejčastěji lidem pomáhám řešit různé potíže s bydlením, invalidním důchodem, doporučuji jim lékaře, případně je tam i doprovodím, zabývám se jejich problémy na pracovišti a podobně,“ popisuje některé svoje pracovní aktivity mladá žena.
Když pomoc druhým baví
Její práce je různorodější, než se na první pohled zdá, a rozhodně ne pouze „kancelářská“. Se svými předchozími zkušenostmi pracovníka v sociálních službách, asistenta pedagoga či mistrové v chráněné dílně pro neslyšící se často angažuje i přímo v provozech. Zejména u zaměstnanců, jejichž zdravotní znevýhodnění vyžaduje vyšší míru podpory, aby dokázali odvést kvalitní práci. „Chodím jim pomáhat, když je třeba, věnuji se jim a současně i sleduji, jak spolu vzájemně vycházejí, jak si v kolektivu sednou. To je hodně důležité. A samozřejmě pozoruji také to, zda se k dané práci hodí, případně by jim lépe vyhovovala jiná činnost, k níž mají větší předpoklady,“ upřesňuje Lucie Štraitová.
Podle jejích slov ji práce s handicapovanými lidmi nejen neunavuje, ale psychicky nabíjí a vlastně k ní inklinovala celý život. „Vždycky mě bavilo a těšilo se o někoho starat a pomáhat mu, mám i kamarády mezi vozíčkáři nebo neslyšícími. Navíc dcerka trpí lehkým autismem, i proto jsem se v této oblasti začala intenzivně vzdělávat. Abych problém více poznala, dovedla se vcítit do myšlení takových lidí a rozeznat, co přesně potřebují a jak s nimi jednat, aby dosáhli maxima a současně byli spokojení,“ říká.
Vrcholový sport nemusí být na vrcholu
Ačkoliv dříve hodně sportovala a provozovala i řadu dalších aktivit, dnes převažují jiné priority. „Kdysi jsem se závodně věnovala atletice a plavání, ale také jsem učila tanec a zpívala ve sborech. Sportovat už kvůli zdravotním problémům bohužel tolik nemohu, i když třeba s dcerou rády chodíme plavat – ale jen rekreačně. A stále si ráda zazpívám nebo zatancuji, když mám příležitost,“ prozrazuje s úsměvem.
Následky nemoci ji sice o některé oblíbené aktivity připravily, ale jiné zase rozšířily. Stávající práce v MYJÓMI, k níž ji přivedly vlastní zdravotní problémy, jí dává smysl a utvrzuje v tom, že stále může aktivně pomáhat druhým, ale probudila v ní i novou myšlenku. „Ráda bych v budoucnu pracovala s handicapovanými dětmi, těšilo by mě je něco naučit. Kdyby například děti z praktických škol měly možnost chodit do dílen MYJÓMI na praxi, velice ráda bych se jim věnovala,“ dodává Lucie Štraitová.
