Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

Ač se sama musela poprat se závažnou nemocí, jež vyústila v částečnou invaliditu, nepřipravilo ji to o chuť a vůli pomáhat ostatním lidem. Lucie Štraitová se dříve starala o handicapované osoby jako pečovatelka v domovech pro seniory i v domácnostech, nyní se v brněnském MYJÓMI družstvu invalidů už dva roky věnuje sociálnímu poradenství.

„Nejčastěji lidem pomáhám řešit různé potíže s bydlením, invalidním důchodem, doporučuji jim lékaře, případně je tam i doprovodím, zabývám se jejich problémy na pracovišti a podobně,“ popisuje některé svoje pracovní aktivity mladá žena.

Když pomoc druhým baví

Její práce je různorodější, než se na první pohled zdá, a rozhodně ne pouze „kancelářská“. Se svými předchozími zkušenostmi pracovníka v sociálních službách, asistenta pedagoga či mistrové v chráněné dílně pro neslyšící se často angažuje i přímo v provozech. Zejména u zaměstnanců, jejichž zdravotní znevýhodnění vyžaduje vyšší míru podpory, aby dokázali odvést kvalitní práci. „Chodím jim pomáhat, když je třeba, věnuji se jim a současně i sleduji, jak spolu vzájemně vycházejí, jak si v kolektivu sednou. To je hodně důležité. A samozřejmě pozoruji také to, zda se k dané práci hodí, případně by jim lépe vyhovovala jiná činnost, k níž mají větší předpoklady,“ upřesňuje Lucie Štraitová. 

Podle jejích slov ji práce s handicapovanými lidmi nejen neunavuje, ale psychicky nabíjí a vlastně k ní inklinovala celý život. „Vždycky mě bavilo a těšilo se o někoho starat a pomáhat mu, mám i kamarády mezi vozíčkáři nebo neslyšícími. Navíc dcerka trpí lehkým autismem, i proto jsem se v této oblasti začala intenzivně vzdělávat. Abych problém více poznala, dovedla se vcítit do myšlení takových lidí a rozeznat, co přesně potřebují a jak s nimi jednat, aby dosáhli maxima a současně byli spokojení,“ říká. 

Vrcholový sport nemusí být na vrcholu

Ačkoliv dříve hodně sportovala a provozovala i řadu dalších aktivit, dnes převažují jiné priority. „Kdysi jsem se závodně věnovala atletice a plavání, ale také jsem učila tanec a zpívala ve sborech. Sportovat už kvůli zdravotním problémům bohužel tolik nemohu, i když třeba s dcerou rády chodíme plavat – ale jen rekreačně. A stále si ráda zazpívám nebo zatancuji, když mám příležitost,“ prozrazuje s úsměvem. 

Následky nemoci ji sice o některé oblíbené aktivity připravily, ale jiné zase rozšířily. Stávající práce v MYJÓMI, k níž ji přivedly vlastní zdravotní problémy, jí dává smysl a utvrzuje v tom, že stále může aktivně pomáhat druhým, ale probudila v ní i novou myšlenku. „Ráda bych v budoucnu pracovala s handicapovanými dětmi, těšilo by mě je něco naučit. Kdyby například děti z praktických škol měly možnost chodit do dílen MYJÓMI na praxi, velice ráda bych se jim věnovala,“ dodává Lucie Štraitová.

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Lenka Mašová

Lenka Mašová

Protože cesty osudu jsou nevyzpytatelné, po dvou desetiletích ve zpravodajských médiích, ale také dvou mozkových příhodách a jednom tumoru v míše jdu s pomocí oblíbeného černého humoru po nové trase. Písmenka na ní naštěstí zůstala, jen je skládám do slov a vět pod brněnským MYJÓMI družstvem invalidů a příležitostně uplatňuji i jinde. A tak poznávám další lidi, kterým osud ukázal tu méně příjemnou tvář, ale oni „drze“ dělají, že to nevidí… V koutě stojí francouzská hůl, ale i s trekovými a batohem na zádech se zatím dá při troše úsilí chodit po horách, kopcích a lesích, spát pod hvězdami a koukat, jak je na světě krásně.

Další příspěvky autora

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!