Nevýhodou lidí na vozíku a obecně s jakýmkoliv fyzickým handicapem je to, že jsou třeba duševně silní, ale jejich tělo může být o to zranitelnější a zneužitelnější. Je vám to povědomé? Když je handicapovaný člověk rozčilen nebo se chce obhájit proti silnému soupeři, tak mu mysl říká něco jiného než tělo a většinou prožívá velký vnitřní rozpor. Prožitky např. z běžné konfliktní situace, kterou určitě všichni znáte, mohou být pro handicapovaného silnější a citlivější než pro jeho protivníka.
Uvedu vám to na příkladu, co se může stát mezi běžným a handicapovaným občanem. To byste si nechtěli ani ve snu představit, nebo jsme to možná někdy zažili. Ovšem záleží na konkrétní interakci mezi těmito dvěma a druhu postižení.
Když jsem šla jednou do kina na českou filmovou komedii, tak jsem se hned dvakrát setkala s lidskou stupiditou v přímém přenosu. Těšila jsem se na pohodové odpoledne v rodinném kruhu a chtěla jsem si ho krásně užít bez jakýchkoliv komplikací. U prodejního terminálu na lístky jsem si chtěla koupit lístky dva, na „handicapovanou slevu“ (1+1 vstupenka zdarma), ale terminálu se to nelíbilo a my nevěděli, co máme dělat, protože byla možnost zakoupit lístky jen v plné ceně. Nakonec jsme tedy koupili lístek jeden a těšili jsme se, že je vše v pořádku. Jenže ouha, trhač lístků nás odmítal pustit dál a skálopevně si stál za tím, že musíme mít dva. Když jsem se mu situaci pokoušela vysvětlit, nakonec mě zcela ignoroval a vesele si trhal lístky dál, bez jakéhokoliv pocitu trapnosti.
Další setkání s lidskou hloupostí a neochotou bylo s místními skladnicemi. Žádala jsem je o klíče k bezbariérové toaletě, ale dámy mi odvětily, že netuší, „jak to mají prej vědět“, aniž by mi věnovaly jediný pohled. Po setkání s trhačem se ve mně vzbouřila všechna krev, zařadila jsem plnou rychlost pět a troufale jim téměř najela na kotníky. Dámy se překvapeně otočily a chtěly mě pustit dál, ale ze mě se vynořila slova, kterými jsem chtěla vyjádřit svou frustraci z příkrého odmítnutí.
Těžké se sebeprosazením to mohou mít handicapovaní lidé bohužel i v úplně běžných, každodenních situacích, zvlášť když jsou závislí na pomoci druhého člověka (svého potenciálního protivníka). Závislost způsobená mým handicapem byla často použita proti mně. Mockrát se mi stalo, že mě člen rodiny (když byla špatná konstelace ve vzduchu) nechal nahou ve vaně nebo na toaletě se slovy, že mě vyndá, pouze když se omluvím za jeho špatnou náladu nebo za zcela banální nedorozumění.
Doporučuji proto všem handicapovaným udržovat si patřičný odstup od svých přetížených rodinných příslušníků a snažit se žít svůj nezávislý život. Psychicky se vám velice uleví a začnete si víc věřit. Zároveň si budete uvědomovat, co vlastně chcete vy sami, a podaří se vám lépe cítit svoje emoce. Možná mi dáte za pravdu, že když se vám to podaří, nebudete se potom muset chovat jako hodná holčička nebo chlapeček, kteří se stále přizpůsobují představám a očekávání druhých.
Foto: Richard Reid from Pixabay
