Posledních pár dní bylo (jako vždy) perných. Znovu se roztočil koloběh lékařů/specialistů a já se v tom začala pomalinku topit.
Vrátit se do běžného rytmu dne se zdálo komplikované, ale krok za krokem zvladatelné. Moje urputnost se očividně vyplácí. Strach (a nejistota) na každém kroku byl často dohnán mým mottem „TO PŮJDE!“, ale pořád tam někde strašil a mžoural na mě velkýma očima.
Radost z dobrých výsledků magnetické rezonance se tak schovala lehounce do pozadí. Vděčnost, radost a pokora. Nic z toho nechybělo, ale nebylo to celkově ono. Jak se říká v mé oblíbené pohádce: „Mlha přede mnou, mlha za mnou.“ Přesně tak jsem se pár dlouhých dní cítila.
Nu, teď už je situace naštěstí krapet jiná. Dneškem vím, že ZATÍM nemusím na operaci mozku (kdo by taky chtěl, že…) a můžu se postupně vrátit ke svým zvyklostem. Můj luxusní adenom zůstane na svém místě, takže „štěrkám“ vesele dál.
Přede mnou je oční, gastro, sono… (a pokračuje dlouhý štrůdl pravidelně se opakujících lékařských zážitků).
Život s roztroušenou sklerózou je pořádná houpačka. Plánovat se dá jen přibližně, zato s chutí. Když se do života s RS vmotají ještě další chronická onemocnění, kreativita dne nezná mezí. „Polymorbidní pacient“ – tak jsem označovaná na většině lékařských žádanek a znamená to, že mám chronických onemocnění tak nějak vícero a je potřeba je aktivně řešit.
„Polymorbidní pacient“… Upřímně, zní to jako z nepovedeného hororu. Jejda, ale ona je to realita všedních dnů. Ruku na srdce, kdyby se to bralo doslovně – morbidní jsem stejně na jedničku. Hřbitovními vtípky rozhazuju mé otrlé / i neotrlé okolí zcela pravidelně.
Z medicínského hlediska jsem puzzle nesourodých nemocí, které jsou příjemné asi jako šutr v botě.
Když je toho moc, zastavím se, nebo se naopak aktivuju. Zastavení nejčastěji v modlitbě, meditaci, čchi-kungu. Aktivizace v kondičním cvičení nebo tvoření všeho druhu.
Mými lékařskými zprávami by se už dal otapetovat obří byt, ale takové choutky naštěstí nemám. Latinské názvy jsou příjemnější v mých teologických knížkách na nočním stolku.
Hurá na mou ranní meditaci!
Foto: Pixabay
