Na Masarykově univerzitě v Brně nedávno začal semestr a vše běží na plné obrátky. Studenti si rozšiřují obzory na přednáškách a seminářích, píšou bakalářky, diplomky nebo disertace. Na startovní čáře vysokoškolského studia stojí i sami uchazeči, kteří procházejí prvními koly přijímacích zkoušek. Jak se však univerzita staví ke studentům s nějakou formou zdravotního nebo sociálního znevýhodnění? Dokáže uzpůsobit podmínky jejich speciálním potřebám? A myslí vůbec na své studenty s handicapem? Odpovědi na všechny uvedené otázky jsou více než optimistické.
Masarykova univerzita v pomoci handicapovaným studentům rozhodně nezahálí a neustále rozšiřuje portfolio svých služeb. Už v roce 2000 nechala zřídit Středisko Teiresiás, které zajišťuje, aby byly studijní obory přístupné studentům nevidomým a slabozrakým, neslyšícím a nedoslýchavým, s pohybovým handicapem, případně s jiným zdravotním nebo sociálním znevýhodněním.
Řadu informací o samotném středisku, jeho službách, reálné pomoci studentům a mnoho dalšího se dozvíte přímo od jeho ředitele Petra Peňáze.
Ve Středisku pomáháte studentům, zaměstnancům, ale i neakademické veřejnosti. Pokud se zaměříme pouze na studenty, pro koho jsou vaše služby určeny?
Dá se říci, že jsem tady pro kohokoli, jehož způsob komunikace v praktickém životě naráží. Naše služby mohou zařídit, aby k tomu nedocházelo.
Pomáháte pouze studentům se zdravotním znevýhodněním, nebo je vaše portfolio širší?
Škála je opravdu široká. Naše služby jsou zde i pro případy, které nutně nesouvisejí se zdravím. V našem portfoliu jsou i studenti, kteří se přijímacího řízení nemohou účastnit kvůli sociálním překážkám nebo z důvodu výkonu trestu.
O jaké služby se mohou vaši studenti opřít?
V případě smyslového postižení je to potenciální změna formátu, což obnáší změnu práce z papíru na elektronickou formu, která má buď sluchový, nebo hmatový výstup. Případně se může přejít na tištěný hmatový formát, a to včetně hmatové grafiky. Lidé, kteří jsou uživateli znakového jazyka, u nás najdou bilingvní verzi zadání v českém znakovém jazyce a v češtině. Mohou se tak opřít o obě verze.
A pokud jde o studenty s pohybovými problémy?
Studenti s pohybovým omezením u nás najdou bezbariérové pracovny, nastavitelnou výšku pracovního stolu nebo bezbariérové toalety.
Velkým tématem je i práce s časem.
Ano, standardní čas úměrně prodlužujeme kvůli asistivním prostředkům a individuálním potřebám studentů. Čas můžeme nejen prodlužovat, ale také periodicky přerušovat z důvodu rekondice, hygieny a využití osobní asistence.
A můžete zmínit i některé z méně známých služeb?
Lze například individuálně měnit počet osob v místnosti, pokud se bavíme o sociálních fobiích nebo komunikačních problémech. Není problém ani to, aby student skládal zkoušku samostatně v místnosti nebo s určitým typem vyhovujícího osvětlení.
Která ze služeb patří obecně mezi nejvyužívanější?
Nejžádanější službou je právě prodloužení času. Už jen test studijních předpokladů je z časového hlediska hodně stresující. Čas na vypracování testu můžeme u konkrétního uchazeče odpovídajícím způsobem prodloužit, a zohlednit tak jeho postižení a využívané asistivní technologie.
Když je student přijat na Masarykovu univerzitu a potřebuje vaši pomoc. Jak nejlépe postupovat?
O takovém studentovi se dozvíme už u přijímacího řízení. Už v přihlášce je vyzván, aby deklaroval své specifické potřeby, a tím se spouští celý mechanismus. Nejdříve ho oslovíme a dohromady sjednáme podmínky pro samotné přijímací řízení. Tím získáme zkušenosti, díky nimž se můžeme dopředu dohodnout, co se bude dít v případě přijetí. Současně navrhujeme přiznání specifického nároku a žadatele rozdělujeme do dvou skupin.
Jak byste tyto skupiny popsal?
V první jsou lidé s přiznaným specifickým nárokem, který nevyžaduje individuální studijní plán. Student s tímto nárokem studuje podle standardního studijního a zkušebního řádu, přesto může mít nárok na práci se specifickým formátem dokumentů nebo přednostní právo na registraci k určitým zkušebním termínům a podobně. V tomto případě není nutné, aby se sjednávaly podmínky studia s velkým předstihem. Většinou nám postačuje několik týdnů před začátkem semestru. Ve druhé skupině jsou studenti, kteří potřebují sjednat individuální studijní plán. Standardní zkušební řád zde nepostačuje. V tomto případě potřebujeme mnohem více času na zajištění všech potřebných služeb, které studentovi poskytneme.
Je v tomto případě potřeba uzavírat nějakou smlouvu mezi studentem a školou?
Určitě. O každém přiznaném specifickém nároku sjednáváme písemnou tripartitní smlouvu, která se uzavírá mezi studentem, námi jako poskytovatelem služeb a fakultou. Podle platných předpisů je uzavírána nejpozději čtrnáct dní od začátku semestru. Výsledek této vzájemné dohody je zveřejněn vyučujícím a akademikům, kteří přicházejí do styku s tímto konkrétním studentem. Dopředu tak vědí, na čem jsme se dohodli, a řídí se podle toho.
Jak se postupuje, pokud student potřebuje pomoc až během studia? Například ve druhém ročníku.
To je jednoduché. Máme obecný oběžník teiresias@muni.cz, na který pošle charakteristiku svého problému, a někdo z našich řad se mu ozve.
Když se podíváte do minulosti, mění se skladba studentů, kteří potřebují vaše služby?
To rozhodně. Proti minulým letům máme o něco menší počet lidí se smyslovým postižením, ať už zrakovým, nebo sluchovým. Pokud jde o pohybové problémy, tam je počet studentů víceméně konstantní.
A vnímáte někde i výrazný nárůst?
Ano, především u studentů se skrytými postiženími. Ta tvoří více než tři čtvrtiny. Jde o nejrůznější specifické poruchy učení, různá psychická onemocnění a poruchy autistického spektra. Právě počet studentů s poruchou autistického spektra roste nejdynamičtěji.
Dá se v obecném měřítku říct, které fakulty jsou mezi studenty s handicapem nejobsazovanější?
Určitě, ale je potřeba poměřovat obsazenost pouze relativním počtem, a to z důvodu různých velikostí jednotlivých fakult. Z tohoto pohledu tradičně převládá zájem o fakulty humanitního zaměření. Mezi hodně oblíbené patří Filozofická fakulta, Pedagogická fakulta, Fakulta sociálních studií, Fakulta informatiky a Ekonomicko-správní fakulta.
A které patří mezi ty méně obsazované?
Určitě Lékařská fakulta a Farmaceutická fakulta, kde zvláště práce v laboratořích představuje pro studenty s postižením obtížně řešitelný problém. Pak je to Fakulta sportovních studií, což nás dlouhodobě mrzí a snažíme se to změnit.
Když odhlédneme od klasického studia, hodně mě zaujala i široká nabídka vašeho celoživotního vzdělávání. Které kurzy řadíte mezi nejoblíbenější?
Tradičně je velký zájem o nabídku speciálních sportovních aktivit. Kromě nich je oblíbený i český znakový jazyk pro veřejnost a vzdělávání ve speciálních asistivních technologiích.
Kurzy si účastníci částečně hradí sami, ale i tak musí být pro středisko finančně náročné.
Ano, existuje zde křehká rovnováha mezi cenou a poptávkou. V obecném měřítku je většina celoživotních kurzů pro středisko ztrátová. Činnosti dotujeme, jinak by si je řada účastníků nedokázala uhradit v plném rozsahu.
Středisko nabízí kromě pomoci studentům a celoživotního vzdělávání spoustu dalších aktivit. Plánujete v tomto semestru nějaké zajímavé akce, které by neměly zapadnout?
Aktuálně nás nejvíce zaměstnává organizace letních škol. Na starosti budeme mít organizování evropské letní školy pro neslyšící i letní školy pro nevidomé studenty v Telči. Před námi je i tradiční jarní a pak podzimní Agora, na kterou se všichni těšíme.
Pokud se krátce zastavíme u Agory, o jakou akci jde?
Ve všech místnostech střediska se začnou pohybovat lidé se zrakovým postižením a využívají je jako sociální kontaktní místo. Vyměňují si zde zkušenosti a mluví se známými. Současně tady běží program těch, kteří nabízejí technologie, chtějí o nich informovat a získávat zpětnou vazbu. Je to podobné našim vernisážím. I tam se sejde velký počet lidí a je tam velmi příjemná atmosféra.
Když jste zmínil vaše vernisáže. Brzy se ve vaší galerii bude konat vernisáž fotografií slavného nevidomého sportovce.
Ano, 29. března proběhne vernisáž nevidomého sportovce Ondřeje Zmeškala. Pro nás jsou vernisáže velmi milá setkání, která mám moc rád.
Plánujete v roce 2023 i nějakou velkou novinku?
V plánu je změna přijímacího řízení. V hlavním proudu bude zaváděna adaptivní forma Testu studijních předpokladů, kterou nebudou procházet všichni stejně. Uchazečům s postižením chceme nabídnout organizačně jednoduchou alternativu, jejíž detaily teprve projednáváme se zástupci fakult.
Práce Střediska je v mnohém inspirativní a řada našich čtenářů může hledat smysluplné využití volného času. Poptáváte aktuálně někoho do týmu?
Průběžně poptáváme externí spolupracovníky, kteří by byli ochotni pracovat na nějaký druh dohody. Lidí, kteří by chtěli poskytovat osobní asistenci, není nikdy dost. Hledáme i spolupracovníky na přepis mluvené řeči a zápisy studentům, kteří si nemohou dostatečně operativně dělat poznámky. Na tuhle činnost je potřeba dobrý výkon na klávesnici. Dál poptáváme lidi na digitalizaci starších nepřístupných dokumentů. Pokud se nám někdo ozve, budeme velmi rádi. Proškolení je samozřejmostí.
Spolupracují s vámi i studenti Masarykovy univerzity?
Ano, typicky u přepisu mluvené řeči a zápisu z přednášek. Původně jsme uvažovali přímo o spolužácích, kteří jsou v téže skupině a sami si musí dělat poznámky, takže by prošli jen školením. Bohužel, často se v úzké skupině bezprostředních spolužáků nikdo nenajde a musíme požádat studenta z jiného oboru.
Pokud by se chtěl někdo ze studentů zapojit, na koho se má obrátit?
Stačí napsat na obecný oběžník teiresias@muni.cz a my se mu ozveme.
Pomáhají studenti i po dokončení studia?
Někteří nám pomáhají dál a spolupracují i nějakou dobu po dokončení školy. Převážně ve volném čase.
Dostáváme se k úplně poslední otázce, která bude osobnějšího rázu. Co vás přivedlo k práci s handicapovanými?
Moje původní zázemí je klasický filolog, tedy latinář a řečtinář. Učil jsem původně na Ústavu klasických studií na Filozofické fakultě. Mou inspirací k práci s handicapovanými byl příchod prvního nevidomého studenta na tento náročný obor. Jako jeden z nejmladších pracovníků ústavu jsem se staral o jeho studium po organizační a technické stránce. Tehdy jsem se začal zajímat o to, jak fungují odečítače obrazovky nebo princip bodového písma. Byla to nesmírně inspirativní práce a rozkrývala přede mnou světy, které jsem do té doby neznal.
