Minulý týden měl premiéru nový díl Avengers. Pracovníci kin si speciálně pro tuto příležitost nechali implantovat zvláštní pár rukou, aby pak během prvního promítacího dne litovali, že příprava měla být zodpovědnější. I filmoví kritici museli uznat, že se jedná (minimálně v oblasti žánru) o majstrštyk.
Našli se však také lidé, kteří v úspěchu tohoto projektu vidí další z příznaků brzkého konce světa, nebo minimálně totálního úpadku vkusu většinové společnosti. V čele těchto jehovistů… Ehm, pokud patříte mezi ně, velmi se omlouvám, ale žádná zvláštní znamení na nebi jsem zatím nezpozoroval.
Vkus jsem po cestě z hospody taky nepotkal, přičemž jsem sám jevil známky úpadku, myslím tedy, že bychom na sebe narazili. Tudíž si je (případně i vás) dovoluji nazvat jehovisty. V čele těchto jehovistů stojí strážná věž v podobě filmové kritičky Mirky Spáčilové, která by svou propiskou jistě suverénně prorazila i štít Kapitána Ameriky.
Nechci Avengers nikomu vnucovat ani se pouštět do nikam nevedoucí pře, nicméně si myslím, že právě pořádná lekce blockbustrového humanismu v podobě tohohle bijáku všem jenom prospěje.
Třeba by se pak někteří nedrželi tak zpátky ve chvílích…
…kdy Tomáš Vandas v televizi popírá romský holocaust.
…kdy Národní pochod pro život hlásá, že „potřebujeme pravé muže a zdravé ženy“.
…kdy zase někdo říká, že dobro a zlo jsou relativní. Že definice těchto pojmů není jednoduchá… Že je to vlastně subjektivní.
Tak dlouho jsme se hnali za vlastním ocasem, až jsme se do něj s chutí zakousli.
Netoleranci říkáme odlišný názor a nenávisti jeho vnější projev.
Už dost. Už pojďme zase zpět.
Alespoň jednou nohou do reality Avengers, kde se dobro nazývá dobrem a zlo zlem.
I když z ní kape patos.
Foto: Marek Blažíček