Myjómi: Kastle, šrouby, matice a služby plné nápadů

Jeden z největších moravských podniků, který se specializuje na zaměstnávání zdravotně postižených, expandoval během pouhých čtyř let. Přitom na počátku stál nápad, že lidé s handicapem mohou získat dobré zaměstnání například v automobilové myčce. Z toho také vznikl název Myjómi, hantecem myjó mi káru, tedy umyjí mi auto.

„Myčkou aut to v Myjómi začalo, ale neskončilo, dnes máme v šesti městech montážní a šicí dílny s obratem třicet pět milionů korun ročně a na dvě stě padesát zaměstnanců s různým zaměřením. To kdyby mi někdo řekl před těmi čtyřmi lety, poslal bych ho nejspíš pod ledovou sprchu,“ směje se Petr Horký, jeden ze zakladatelů brněnského MYJÓMI družstva invalidů.

Špitálka zblízka

Procházíme sídlem společnosti. Nakukuju, kam se dá. Pod nohy, do kanceláří, skladu, dílen, na dvůr. Všude se něco děje, a kdyby tahle firma byla postel, řekla bych, že je rozestláno, ale útulno. „V květnu tu budeme rok, zabydlujeme se postupně,“ vysvětluje Petr Horký. Jako šéfovi mu ale pořád někdo volá nebo se ho snaží všelijak odchytit, což v kulisách kabelů a krabic dělá z návštěvy lehce industriální bojovku. Ještě že je o patro výš šicí dílna, kde se s paní mistrovou ujistíme, že stvořit něco krásného a praktického se dá i z látek a starých džínů.

Ale zpátky na zem, tedy do přízemí. Podle všeho tu umějí kompletovat, balit, lepit, etiketovat, balíčkovat nebo naopak rozebírat do posledního šroubku a oddělovat jednotlivé komponenty. Zaregistrovala jsem panáčky na dětský fotbal, různé zbytky elektroniky, dráty a věci, co netuším, k čemu vlastně jsou. A najednou vidím lesky na rty. „Připravujeme a polepujeme výrobky například pro firmu Dermacol, děláme i dárková balení pro Schwarzkopf. Naší obrovskou devízou totiž je, že máme k dispozici sklad.“

Logistika je tu tím pádem na jedničku. Škála činností je totiž natolik široká, že je vždy co dělat a nudit se tu zaměstnanci nebudou. Pracovní doba je rozdělena na dvě šestihodinové směny, kdo ale potřebuje, může tu být i méně. Přímo na Špitálce dělá kolem osmdesáti lidí, více než devadesát procent z nich má nějaké postižení nebo znevýhodnění. Přicházejí ale i ti, kteří ve svých původních profesích vyhořeli nebo kteří uvítají lidštější a méně hektické pracovní prostředí.

Jinak to tu ale chodí jako všude jinde. Zaměstnanci mají možnost se postupně vypracovat nebo měnit pozice. Pokud by se na to cítili, mohou odejít i na otevřený trh práce. „Nikdo jim v tom bránit nebude, na druhou stranu to ale zatím nemáme tak, že bychom k tomu kolegy cíleně vedli. Jeden z našich současných mistrů se po dvou týdnech na běžném trhu vrátil zpátky k nám, vybraná pozice totiž nešla dobře skloubit s jeho handicapem. Zato tady je mu dobře a my ho tu rádi vidíme. A nebereme to jako selhání systému,“ zamýšlí se Petr Horký.

Řetězová reakce

Není vám jasné, jak je možné se od jedné myčky dopracovat k desíti dílnám? „Nám vlastně taky ne,“ přiznává s úsměvem další ze spolumajitelů Michal Kučera. „Když už jsme se do toho vrhli, vždycky se objevil někdo další, kdo nám dal tip, nebo stál o to s námi spolupracovat.“

Kromě dílen pro klienty brněnské Kociánky, domov ve Svitavách a domovy v okolí Miroslavi tak má Myjómi na kontě montážní a šicí dílny v Brně, Třebíči, Chocni a v Břeclavi. Samozřejmě ne vždy se jenom daří. I tady se museli popasovat s neseriózními zákazníky a nesplacenými pohledávkami, nebo s tím, že se rozešli se spolupracovníky.

Dodnes také narážejí na to, že jsou automaticky považováni za podvodníky, kteří dotace využívají čistě ve svůj prospěch. „Bohužel ten byznys je minulými zvyklostmi dost deformovaný, takže nás nepřekvapí ani to, když nám někdo zkusmo nabízí silně podhodnocené zakázky nebo tlačí na výrazné zlevnění finální ceny. Bohužel tím ale popírá přidanou hodnotu, která má nejen legislativní rozměr ve formě náhradního plnění, ale i rozměr lidský,“ podotýká Petr Horký.

Plány do budoucna

A právě ohleduplnost je něco, čeho si u obou pánů zkrátka nelze nevšimnout. Během reportáže za nimi chodili zaměstnanci pro radu nebo názor. Zároveň v různých souvislostech zaznělo, že udělat to či ono by přece nebylo fér. „Naučil jsem se nebrat handicapované kolegy a priori jako chudáky. Pomáhám tam, kde je to opravdu třeba, a oni tak mají prostor se projevit. Proto tu víc než výslednou dokonalost a rychlost oceňuji celkový přístup k práci a chuť se zapojit,“ vysvětluje Petr Horký, který je sám zdravotně postižený, i když si toho na první ani na druhý pohled nevšimnete.

V Myjómi chtějí v nejbližších měsících hlavně stabilizovat to, co už dobře funguje. Zároveň ale na Špitálce rozjíždějí nové účetní a speditérské služby a pánové by tu chtěli zařídit minimálně novou denní místnost a pořádnou bezbariérovou toaletu. „Když už tedy ne šmahem celou rekonstrukci,“ směje se Petr Horký. „Jenže těch sedmnáct milionů korun na ní fakt zatím nemáme.“

Co tu ale mají, je chuť dotahovat věci do konce, vidět za horizont a dělat věci pro lidi. A to je k nezaplacení.

Myjómi je partnerem Revenia a Petr Horký je jedním ze čtyř spoluzakladatelů spolku.

[sc name=”crowdfundingV”]

Foto: Myjómi