Tento měsíc jsem prožila ve jménu úklidu. Díky televiznímu pořadu Klíč jsem si po dlouhé době uklidila v minulosti – vyslovila, prodýchala, poděkovala, odložila. Celkem psycho-fyzicky náročná záležitost, po jejímž skončení jsem ale cítila velkou úlevu. Jako by to ze mě všechno najednou spadlo a já mohla jít dál. Následovalo stěhování Davida ze Švédska do Čech, a tedy celková přestavba životního prostoru. Uvědomila jsem si, na kolika věcech jsem roky zbytečně lpěla, proto jsem je s láskou poslala dál. Aby do života mohlo něco nového přijít, je potřeba se starých a nepotřebných věcí vzdát. A tak jsme vysmejčili všechny kouty, trochu se u toho i pohádali. Všechno pěkně od podlahy, jak má být.
Najednou mi začaly docházet síly, už jsem to chtěla mít za sebou. Když jsem ale několikátý den skládala náš nový nábytek uvědomila jsem si, že si reálně tvořím základy nového života, vztahu, budoucnosti, vzpomínek. A začalo mě to bavit.
Život je prostě nekonečná smyčka událostí, práce, komunikace a já nevím čeho všeho. Teď je jenom na mě, jak se ho rozhodnu prožít. Jestli v panice a stresu, anebo odevzdání a užívání. Takže vědomě volím variantu druhou. Snad mi to vydrží 🙂
Mějte se blaze
Tereza
Foto: Tereza Nagyová
