Místo nohy má čertovské kopyto! Vždyť kdo ví, zda není sám vtělením ďábla! Ano, samotného ďábla! Tyto a další nesmyslné teze se rojily okolo anglického romantického básníka George Gordona Byrona jako mouchy. Mohli za ně závistivci, maloměšťáci, nebo bývalé milenky. Lord Byron sice skutečně kulhal, rozhodně to však nebylo kvůli čertovskému kopytu…
George Gordon Noel Byron se narodil 22. ledna 1788 v Londýně. Krásné dítě! Jistě, po otci… Ale počkat, něco je špatně. Když se má maličký postavit na nohy, kulhá. Lékaři říkají, že to zapříčinil špatný postup při porodu. Až poté se podle dostupných zdrojů podaří zjistit, že kulhání způsobovala dětská mozková obrna. Konkrétně diparetická forma spojená s ochrnutím dolních končetin. Dnes by se neduh dal řešit speciálním cvičením či léky, ale jsme v osmnáctém století… Noha způsobí anglickému básníkovi, který zásadně ovlivnil například Karla Hynka Máchu, ještě mnohá trápení. Nebo spíš celoživotní trauma.
Již jako velmi mladý zdědí po prastrýci velké jmění a šlechtický titul. Na univerzitě v Cambridge se pak začínají projevovat jeho sklony k revoltě. Neuznává vynucené autority. Albatros mezi kachnami. Vždy na straně svobody. Vychází také jeho první básnická sbírka: Hodiny zahálky. Sklízí za ni kritiku, která mu slouží jako impuls k vytvoření satirického díla Skotští bardi a angličtí recenzenti. V jednadvaceti letech pak usedá ve Sněmovně lordů. Staví se za práva dělníků, je proti trestu smrti… Ano, v duchu romantismu nejen píše, ale především žije.
S ním? S tímhle kulhavým chlapcem?
Jednou básník slyší část rozhovoru, jež nebyla určena jeho uším. On se přesto zaposlouchá do toho líbezného ženského hlasu. Patří dívce, kterou miluje. A ten hlas říká: „Nemůžu přeci milovat toho kulhavého chlapce…“ Byron je zdrcen. Ano, noha je možná handicap. Ale co? Působí tak kontrastně k jeho skutečně ďábelsky krásné tváři. Na tuto událost reaguje po svém: při každé příležitosti si dokazuje, že ho noha neomezuje. Jezdí na koni, užívá si mnoha milenek a milenců (byl bisexuál), žije naplno, za svoje ideály by se nebál umřít. O tom však později…
Další věcí, která ho poznamenala, bylo vyhnanství. K němu ho „odsoudili“ kvůli nemanželskému vztahu s jeho příbuznou… Ach, ti maloměšťáci! Sami by chtěli zpívat, ale protože nemohou, zakazují zpěv i ostatním… Ve vyhnanství také začíná pracovat na dílu, které ho prakticky přes noc proslaví: Childe Haroldova pouť. Na cestách mu učaruje především Řecko. Za důvěrného přítele má dalšího anglického romantika: Percy Bysshe Shelley.
Shelley je o čtyři roky mladší než Byron, ten však svého mladšího přítele přežije. Shelley se necelý měsíc před svými třicátými narozeninami vrací z plavby na svojí lodi Don Juan, když při náhlé bouři utone… Jméno lodi: Don Juan, bylo poctou právě Lordu Byronovi – Don Juan se jmenuje jedno z jeho nejslavnějších děl. Když Byron vidí tělo svého kamaráda ožrané rybami, zhroutí se. Tohle tedy má být konec jednoho z největších anglických básníků všech dob?!?
Romantický hrdina
Sám Byron umírá o necelé dva roky později, během řecké války o nezávislost proti Turkům. Podporuje Řeky finančně a chce se zapojit i do boje. On totiž nezná slabost. Noha?!? Taková nicotnost! Ještě předtím, než vyráží do bitvy, však Byron onemocní. 19. dubna 1824 ve věku 36 let vyčerpaný umírá. Přesto ho Řekové považují za národního hrdinu. Právem. On se totiž opravdu ničeho nebál.
U nás známe Byrona především ze starších překladů. Třeba Childe Haroldovu pouť přeložila jen Eliška Krásnohorská, jazykem devatenáctého století… Škoda. Těžko říct, kde by byl Karel Hynek Mácha, nebýt Byrona. Byron totiž prakticky definoval prototyp romantického hrdiny. Jen si zadejte do Googlu „byronovský hrdina“, definici si pak porovnejte s Vilémem z Máje! Můžete si pak zahrát hru „najdi deset rozdílů“. Ale nejde jen o Máchu, prototyp „romantického hrdiny“ se v naší kultuře úspěšně prodává prakticky posledních dvě stě let. Hollywood by mohl vyprávět. George Gordon Byron o těchto hrdinech nejen psal, ale byl i jedním z nich.
George Gordon Byron:
- anglický básník, jeden z čelních představitelů romantismu
- od dětství kulhal na jednu nohu
- narozen 22. ledna 1788 v Londýně
- autor dramatické básně Manfred, básnické sbírky Childe Haroldova pout, nebo satirického románu ve verších Don Juan
- měl velký vliv například na Karla Hynka Máchu
- umírá v Řecku 19. dubna 1824 – ve věku 36 let
Portrét: Richard Westall/Wikimedia Commons
