Před pár dny jsme si přáli pěkné adventní chvíle a Vánoce a ono to zase vše uteklo jako pára nad hrncem. Cukroví ještě voní bytem a aspoň malý kousíček jmelí je uschován pro štěstí dní příštích. A už si to pěkně svištíme tím novým rokem; někdo plynule navázal na ten předešlý, někdo s čerstvou energií začal plnit novoroční cíle.
Osobně je mi jasné, že spoustu věcí znovu pohrnu před sebou. Pořádně dlouho. Že opět budu odkládat nepříjemná vyšetření a kontroly u lékařů co to půjde (doufám, že nikdo z nich to teď nečte), že s dokonalejší životosprávou těla i duše budu začínat opakovaně dokola a ty Pandořiny skříňky, které doma čekají na protřídění, aby po otevření nevyjevovaly „děsivá tajemství“, se mé pohodlnosti budou vysmívat co chvíli.
Chci přečíst hromadu krásných knih, chodit častěji na výstavy a do divadel, do přírody… Dobré skutky dělat dál a raději více, protože nechci, aby se ztrácely zapomenuty ve frázích. A hlavně si hojně dopřávat společně strávený čas s lidmi, se kterými nám na sobě vzájemně záleží. Žít a nechat žít. I brouka.
Každý rok se ujišťuji, že se budu učit mnohem intenzivněji novým věcem a dosáhnu tak daleko vyšších met než dosud. I přesto, že stejně už dnes vím, že když jich, aspoň některých a aspoň částečně, dosáhnu, přijde mi to najednou málo. Ale to je asi dobře. Jenom tak člověk nezůstane stát strnule na místě.
Přeji nám všem, ať nezůstáváme na místech bez cest vedoucích dál, ať už to máme v plánu s novoročními předsevzetími, nebo jen tak. Ať máme možnost začínat stále znovu a lépe.
Rok 2019 ať je šťastný, ať nám v něm nechybí mír, bezpečí a pochopení.
Ať je to rok plný zdraví, lásky, tvořivosti a radosti. Mnoha dokonalých i nedokonalých, plně však prožitých, okamžiků…
„Naším skutečným neúspěchem je, když se přestaneme dál pokoušet.“
Sri Chinmoy
Foto: pixabay
