Mám kamaráda všeuměla. Stojí právě v koupelně, na jednom ze dvou suchých ostrůvků. V tričku, bez ponožek a kalhot, co si nechce zmáčet. Nemám čas se červenat, jsem v nouzi. Moje pračka proti mně něco má.
Nedávno mi zdrcla svetr. Na náznaky o dietě jsem dost háklivá a do rozměrů pro panenky se sice nasoukám, ale není to hezkej pohled. Teď mi pro změnu obarvila rolák nazeleno, asi že bude jaro. Zjevně si mám oblečky začít běhat máchat do fontány na náměstí, protože pračka zároveň přestala vypouštět a ždímat. Modlení k bubnu nepomohlo, proto je tu on.
Já vážně chtěla být statečná a samostatná. Strčila jsem do pračky i hlavu, jestli tam není nějaká překážka, zkontrolovala hadice a naslouchala zvukům zevnitř, pak jsem odšroubovala filtr a skončila v louži. Střídavě jsem s pohotovostním hadrem zapínala různý programy a vzývala Galilea, až jsem to vzdala.
On je připraven čelit výzvě, já už radši nečelím ničemu. Všechno několikrát zapne a nastaví, pračka vždycky po chvíli cvakne a zdechne. „Ona se nesnaží, ani se pořádně nerozjede.“ Rozježená a stále rozespalá přemýšlím, jestli mě ta mrcha nekopíruje, poslední dobou mám taky pomalý starty. Jdu se poradit s kávovarem, zatímco šikula zkoumá dekl a hadice. Vyrve jednu odpadní ze zdi a vytáhne z ní obří chuchvalec.
Jestli něco nechcete, pak to, aby cizí muž třímal v ruce zbytky vaší srsti a kůže, nyní konzistence bahna. Ani když je to jedna – jedna, protože vy mu vidíte holá stehna. „Kdys to čistila naposled?“ zeptá se mě jen tak mimochodem. „Nikdy,“ špitnu, a protože jsem jinak hygienická, jsem připravena na svou obranu tasit Savo. „To chce holt sílu a muže,“ směje se on. Jo, to je ono, pořídím si chlapa na žmolky!
Po pár testovacích kolech je pračka prokazatelně v cajku. Já taky, i když mě kromě úlevy zalila i vlna Perwolu, co během manévrů vytekl z obřího a údajně odolného balení. Přilepená k podlaze ho pak slyším, jak odpovídá do mobilu: „Díky za přání, slavím bezvadně, čistím jedný slečně trubky.“
Nechci vědět, co si volající představuje, obzvlášť když mu po chvilce rozpačitého ticha přeje k narozkám hlavně hodně lásky. Rozesmátej nakonec dostrká pračku na místo a pochlubí se mi: „Ještě jsem jí povytáhl nožičku, ať nestojí nakřivo.“
Vždyť to říkám. Ta potvora se po mně opičí. Chce hypnotizovat, ukecávat, nosit v náručí a srovnat nožičky. Klidně ve slipech.
Foto: pixabay
