Pohlazení od psycholožky
Když se do té doby zdravý člověk přesune do škatulky nemocných nebo těch s diagnózou, bývá to mnohdy šok, protože se to stane často nečekaně. Může přijít i další rána, která má podobu černého na bílém. Přiznání invalidního důchodu s vyčíslením jeho práceneschopnosti v procentech. Je to darda a mě to rozhodilo. Byť jsou lidé, kteří o přiznání důchodu všemožně usilují, pro mě to bylo dlouhou dobu bolavé. Nechtěla jsem si přiznat, že jsem invalida.
Přirozenou potřebu někam patřit mi přiznání statusu invalida nenaplnilo, sem jsem si patřit nepřála. Po recidivách rakoviny jsem si doma navíc připadala marná. Ve špatném období jsem mívala pocit zbytečnosti a nemohoucnosti. Už nejsem ta zdravá ani se necítím být úspěšnou…
Zdravý člověk v pracovním procesu si často neuvědomuje věci, které postiženého či nemocného člověka provázejí každodenně. Až když se zraníte či pociťujete zdravotní diskomfort, všimnete si například, jak daleko to je ze zastávky na polikliniku, kolik děr je na cestě do obchodu, že není u rehabilitace kde zaparkovat nebo že je lepší cestovat nízkopodlažními prostředky, protože nastupování a vystupování tolik nebolí. Hledáte odpovědi na otázky, jež jste předtím přehlíželi.
Jestliže se člověk konfrontuje se skutečností, že je invalida, může to způsobit značný psychický rozlad. Jak tedy znovu nabýt pocit, že jste úspěšní? Že k něčemu jste?
Sami si ho můžete přivodit pomocí jedné techniky. Já ji znala a dokonce jsem ji chvíli používala i v pracovním procesu, kdy jsem se cítila zřejmě vyhořelá. Ale práce bylo nakonec dost, takže jsem od té techniky ustoupila a pravidelně ji nepraktikovala (zřejmě jsem na ni nezvolila ten správný sešit s hezkými deskami…).
Za pár let jsem navštívila přednášku kouče osobního rozvoje Pavla Morice, který techniku popisoval. V duchu jsem si říkala: „Vždyť tohle už dávno znám…“ On však razantním hlasem pronesl důležitou větu: „A vy, co to znáte a neděláte, TAK UŽ KONEČNĚ ZAČNĚTE!“ Poslechla jsem ho.
V dnešním článku vás chci navigovat na vaši cestu úspěchu, kterou nemůže nikdo druhý zpochybnit. Navigace je postup a činnost, jimiž lze kdekoliv na zeměkouli stanovit svou polohu a nalézt cestu ke stanovenému cíli, která je podle zvolených kritérií nejvhodnější (například nejrychlejší, nejkratší atd.). Zdroj: Wikipedie.
Jde o DENÍK ÚSPĚCHŮ, kam si pokaždé, než jdete spát, zapíšete tři věci, které se ten den povedly. Můj první deník začíná tím, jak se mi podařilo na křižovatce na Palackého náměstí v Praze zachránit labuť. To byl krásný pocit.
Od té doby si píšu před spaním tři úspěchy každého dne. Teď už musím často vybírat, které zapíšu, a jsou jich už tisíce. Ano, bylo i období, kdy jsem mohla napsat jen: probudila jsem se, přežila jsem, případně najedla jsem se nebo povedlo se mi vyprázdnit. Ale v takový den jsou i tohle velké úspěchy!
Víte, co je podstatné? Že denně zapsané tři úspěchy znamená za rok více než 1000 úspěchů! To není málo. Kdo by pak mohl říct, že nejste úspěšní?! A je úplně jedno, že vám byla změněna schopnost pracovat. Vy zůstáváte úspěšným člověkem, který každý den něco dokáže.
Foto: archiv Zuzky Nemčíkové
