Nikolaj Vasiljevič Gogol byl ruský dramatik a prozaik, který se narodil na území dnešní Ukrajiny. Je známý především pro svoji hru Revizor, významná je však i jeho povídková tvorba. Byl významným představitelem ruského romantismu, zároveň je považován za zakladatele kritického realismu v ruské literatuře. Na sklonku života se potýkal s těžkou depresí a náboženskými a mystickými náladami, rovněž silně pochyboval o svém díle a říká se, že zešílel.
Nikolaj Vasiljevič Gogol se narodil 1. dubna 1809 ve vesnici Soročince na území dnešní Ukrajiny. Pocházel z rodiny středních statkářů (jeho rodina měla asi 80 nevolníků). Gogolův otec zemřel, když mu bylo 15 let, za svého života však miloval divadlo, sám psal verše v ruštině i ukrajinštině, byl amatérským autorem komedií a založil divadlo, v němž malý Gogol hrál, výhradně ženské role. Byl vychován v přesvědčení, že je výjimečné, zázračné a geniální dítě. Jeho rodinou se tradovala legenda, že pocházel ze starověké ukrajinské kozácké rodiny a byl potomkem slavného Ostapa Hohola – ten byl koncem 17. století hejtmanem na Ukrajině. Jak bylo v té době zvykem, Gogolova rodina mluvila rusky i ukrajinsky.
V roce 1820 nastoupil do školy v Nižynu a navštěvoval ji osm let. V této době začal poprvé psát. Brzy se u něj však projevila temná a tajnůstkářská povaha, která byla následkem jeho malého sebevědomí. Mezi spolužáky proto nebyl oblíbený, byl považován za podivína. Přesto dokázal navázat a udržet dvě tři přátelství. Souběžně s tím se u něj projevila schopnost nápodoby, a tak si Gogol začal brzy pohrávat s myšlenkou, že se stane hercem. Po roce 1828 se přesunul do Petrohradu, pln nejasných, ale bezmezných ambicí. Toužil po literární slávě, dokonce na vlastní náklady vydal první sbírku básní pod pseudonymem V. Alov. Téměř všechny časopisy, kterým výtisky poslal, se mu však vysmály, mladý Gogol proto odkoupil všechny kopie a spálil je, s přísahou, že už nikdy nebude psát.
Úspěch na sebe však nenechal dlouho čekat. V roce 1831 vydal první sbírku ukrajinských povídek a ta se téměř okamžitě setkala s vlídným přijetím. Hned rok poté, v roce 1832, následoval další svazek, tři roky nato další. V této pro Gogola úspěšné době jej ruští kritici považovali za regionálního ukrajinského autora a používali jeho povídkářskou tvorbu jako ilustraci specifik typické ukrajinské povahy. Témata a styl jeho raných próz a později i dramat se podobaly tehdejším ukrajinským spisovatelům a dramatikům, nicméně Gogolův humor byl o poznání sofistikovanější a nekonvenčnější. V této době také propadl zájmu o historii kozáků a snažil se získat přístup do oddělení historie na univerzitě v Kyjevě. Ačkoliv měl podporu básníka Alexandra Puškina a ruského ministra školství, jeho žádost byla zamítnuta vlivem byrokratického řízení. Své zkušenosti z tohoto období zpracoval v jedné ze svých fiktivních próz. Byla to rovněž doba, kdy navázal blízké přátelství s jedním historikem a naturalistou.
Gogol se v těchto letech vyznačoval velkou tvůrčí energií, udržoval úzký kontakt s Puškinem, ale stále pochyboval, že jeho ambice odpovídají jeho reálnému literárnímu úspěchu. Ruská kritika ho navíc „přejmenovala“, v kontradikci s ranou kritikou, z ukrajinského na ruského autora. Stalo se tak těsně po představení Gogolova pravděpodobně nejslavnějšího díla, komedie Revizor, ve státním divadle v Petrohradu 19. dubna 1836. Tehdy Gogol konečně uvěřil svému talentu. Revizor, sžíravá satira ruské provinční byrokracie, mohl spatřit světla divadelního světa pouze díky intervenci ruského panovníka Mikuláše I.
Od roku 1836 do roku 1848 Gogol cestoval po Německu a Švýcarsku, rok pobýval i v Paříži mezi polskými exulanty – právě zde potkal polské básníky Adama Mickiewicze a Bohdana Zaleského. Poté se Gogol usadil v Římě, k němuž si brzy vytvořil blízký vztah. Zabýval se uměním, četl italskou literaturu a navštěvoval operu, kterou si rovněž zamiloval. Pak však přišel zlom, a sice Puškinova smrt, která Gogola velmi zasáhla. Inspirovalo jej to k satirickému dílu Mrtvé duše. V roce 1841 byla první půlka hotová a Gogol se přesunul do Moskvy, aby dohlédl na její tisk. Přestože nakonec kniha vyšla vlivem cenzury pod jiným názvem, dosáhl na reputaci autora nejlepší knihy napsané v ruském jazyce.
V roce 1848 se Gogol definitivně vrátil do Ruska, a sice po absolvování poutě do Jeruzaléma. Poslední léta trávil s ukrajinskými a ruskými přáteli. Bohužel, vlivem nadměrné asketické praxe, pravděpodobně vlivem jeho mystické pouti, upadl do těžké deprese. Během noci 24. února 1852 spálil některé ze svých rukopisů, včetně druhé části Mrtvých duší. Později to vysvětlil jako chybu, neblahý vtip, kterého se dopustil Ďábel. Poté ulehl do postele, odmítal jakékoliv jídlo a o devět dní později zemřel v obrovských bolestech.
Foto: Wikimedia (CC-BY-SA 3.0)
