Úplně všechno kolem příspěvku na péči je už roky úplně špatně. Technokrat se spojil s byrokratem a spolu nacpali nemocné a nemohoucí lidi do jedné velice těsné formičky. Příspěvku na péči říkám podle jeho zkratky „padlá na palici“. A já jsem taky, že do toho znova jdu…
Už 10 let ví stát o mém zdravotním stavu spousty detailů. Mnohokrát mě prověřil a přiznal mi na základě dvou těžkých smyslových handicapů důchod, příspěvek na péči i průkaz ZTP/P.
Naposledy jsem byla kvůli tomuto příspěvku s úřady v kontaktu kolem roku 2018. Tehdy ještě vládl Babiš a papír a vše bylo na dlouhé lokty.
Teď, pět let poté a v situaci, kdy se můj stav horší, jsem se odhodlala jít do toho znova. Máme přece novou vládu a datovku!
Loni 1. prosince jsem tak přes ni odeslala svou vůbec první zprávu: „Návrh na změnu výše přiznaného příspěvku na péči“.
Sice z jen zčásti přístupného formuláře, který vypadá jako tiskopis na daně a chová se prapodivně (asi nám ta digitalizace až tak úplně nefrčí), ale je to tam!
Jsem dobrá! Sice propocená a s třeštící hlavou, ale plná adrenalinu protože: „Při nečinnosti delší než 30 minut bude formulář z bezpečnostních důvodů zavřen (neuložené údaje budou ztraceny).“
Jsem moc, moc dobrá a odteď už se státem jako rovný s rovným a výhradně online.
Pevná a pošta to jistí…
Uběhnou skoro dva měsíce a kromě doručenky v datovce zatím v ruce nic nemám.
Pak překvapení: paní z úřadu práce volá mé matce, že by ráda přišla ke mně na sociální šetření.
Když jí volám zpět a ptám se, proč se neozvala přímo, když bydlím jinde a má na mě mobil, mail i datovku, říká, že chtěla „nejdřív zjistit, jak na tom jsem“.
Vše domlouváme na 30. ledna, kdy mě dvě pracovnice navštěvují doma a já odpovídám na otázky od hygieny po finance. Posuzují, při kolika z desítky základních životních potřeb vyžaduji asistenci.
I když byly úřednice taktní, připadala jsem si při otázkách na intimní témata opět jako občan druhé kategorie. A bylo mi líto i jich: nevím, jak dlouho by mi vydržela motivace pracovat den co den s od základu špatně nastavenou dávkou.
Délka: v nedohlednu
Když si ujasníme, že nemají posílat doporučené dopisy, ale že vše chci „datovečkou“, ptám se návštěvnic, jak odhadují délku řízení.
Krčí rameny: doba se prý úřad od úřadu liší, ale mám prý čekat, že půjde o měsíce.
Dvojice úřednic rychle zpracovává výstup z šetření. Poznávám to z datovky, která mě v polovině února informuje o přerušení řízení.
20. února mi přichází dopis do vlastních rukou. O den později si ho vyzvedávám na poště.
Kladenská pobočka ČSSZ mě do 20 dnů žádá o podpůrnou zdravotní dokumentaci. Tenhle úřad o mé datovce zjevně neví, tak mu o ní píšu mailem.
Další dny věnuji e-mailům a telefonátům praktické doktorce i odborným lékařům. V případě jednoho specialisty hlídám online rezervační systém a doufám, že někdo odřekne termín. Svého lékaře v Centru zrakových vad, kde se běžně čeká na objednání měsíce, přemlouvám ke kontrole „v úřední lhůtě“.
První čtvrtrok anabáze je za mnou: dosud jsem státu řekla, že mu chci říct, že se mi přitížilo. Stálo mě to spoustu času, nervů a státní kasu spoustu peněz.
A výsledek bude možná do prázdnin…
Foto: Pixabay
