Někdo sem tam namítá, že čím dál vyšší věk už není důvod k slavení. Osobně jsem rozhodně pro čím dál větší oslavy! Dožitá jubilea si přece máme pochválit, poděkovat za ně a užít si je. Proto se s vámi chci podělit o dnešní radost. Broučkový sloupek slaví stovku!
Je to až k nevíře. Před pěti lety by mě ani nenapadlo, že budu psát autorské sloupky, texty o kávě a přírodě, zpracovávat monitoring a dělat korektury. Odjakživa jsem ráda psala, přicházela všemu na kloub, pídila se a „hnidopišila“. Život mě sice už natolik okopal, že některá zákoutí raději nechávám neobjevená a vědět o nich nechci, ale má náplň práce, to je jiná! Práce a koníček v jednom.
Říká se, že si máme dávat dobrý pozor na svá přání. Mohla by se totiž vyplnit. Stejně tak je tomu u mě. Po studiích jsem dlouhá léta pracovala v korporátní sféře jako asistentka. Typický kancelářský živočich. Časem v něm bylo stále méně prostoru pro kreativitu a fantazii. Duše romantičky a snílka trpěla. Kdybych tak dělala záživnější práci! Více se seberealizovala… A méně hodin v kanceláři by také dost bodlo. Představte si, ono se mi to splnilo!
Vtip (ale asi spíš ironie a troška krutosti) je v tom, že změna k lepšímu ve zmíněných směrech přišla s rapidním zhoršením zdravotního stavu. S invaliditou. Tělo si řeklo své, psychika stejně tak dostala za uši. Několik let bolestí a smutků, vzduchoprázdno bez možnosti pracovat. S jarem v roce 2018 přišlo i moje osobní jaro. Nastoupila jsem do Revenia, začala se znovu nadechovat a pronikat do tajů všeho, co jsem si jen snila, že by mohl být můj denní chléb, ne pouze občasná radost po domácku.
Když přijdou období, že mám všeho po krk i nad hlavu, bolí mě celý člověk a síla i inspirace odchází, tolik se mi nechce! Nic. Ale za pár dní… už se mi stýská. Po nutném doplnění energie a oklepání se ze zmaru se přistihnu, jak moc mi to schází. Všechno. Jak jsem ve svém živlu, když se mi prsty znovu rozklapají a roztančí po klávesnici, mozkové závity zaberou a nitro se otevírá světu. Myšlenkám a pocitům, setkáním a poznatkům.
Jistě i proto může být stý sloupek #nechbroukažít na světě. Pokud se vám líbí a rádi jej čtete, slibuji vám, že ho nechám žít dál. Děkuji za šanci. Děkuji za přízeň.
─ Není to smrt, které by se měl člověk bát, ale měl by se bát, že nikdy nezačne žít. ─
Marcus Aurelius
─ Když ráno vstaneš, přemýšlej o tom, jaké vzácné privilegium je být naživu – dýchat, myslet, užívat si, milovat. ─
Marcus Aurelius
Foto: Pixabay
