Už je to tady! Na náměstích připravují trhy, děti píšou Ježíškovi, teploty vítají sníh a obchody se předhánějí ve slevových akcích. Prostě klasický předadventní čas se svébytnou poetikou, kterou si nechci narušovat adrenalinovým lovem vánočních dárků.
Raději nakupuju průběžně, čímž se vyhýbám nákupní horečce těsně před svátky. Ale zároveň si uvědomuju, že Vánoce nejsou o hmotných dárcích, i když v dětství bych s tím rozhodně nesouhlasil.
Podobná životní prozření najdeme i v klasických vánočních filmech, ve kterých se hlavní hrdina setká s nečekanou situací a ta mu kompletně překope hodnoty. Často jde o inspirující podívanou, ale tím dopad vánočních filmů zpravidla končí.
Jinak je tomu v případech, kdy se sám dostanu do emočně vypjatějších situací, které se do reálného života otisknou raz dva. Někdy negativně, ale mnohem častěji v pozitivním duchu.
Nedávno mě postihly hned dvě silné události:
- Několikadenní zhoršení zdravotního stavu, kdy roztroušená skleróza zaťala svoje drápy, tělo rychle zastávkovalo a neuropatie rozjely temnou symfonii.
- Účast na posledním rozloučení s úžasným člověkem, který svou laskavostí ovlivnil několik generací.
Souběh obou emotivních událostí mě nenechal chladným a nastartoval řadu změn v zažitých zvyklostech:
- Zakázal jsem si odkládat věci na později. Slovo „potom“ je totiž zaručeným zabijákem životních snů a plánů. Třeba vysněný rekondiční pobyt (včetně lázní) odkládám už čtyři roky! A to miluju pohyb všeho druhu. Hanba mi.
- Zároveň se snažím o větší minimalismus, což je v našem minibytě přímo žádoucí. Jak radí Marie Kondo, nechávám si jen věci, které mi dělají radost. Zbytek posílám dál. Do hrobu si kvanta věcí stejně nevezmu, nejsem Tutanchamon.
- V neposlední řadě intenzivněji vnímám důležitost mezilidských vztahů a jejich posilování.
S posledním bodem souvisí i téma Vánoc. Jak už jsem zmínil, není pro mě podstatné, kolik vánočních dárků předám. Za mnohem důležitější považuju chvíle, které s obdarovaným zažiju.
Bez mobilu v ruce, bez otevřeného noťasu, ale s upřímným zájmem o druhého.
Nejhodnotnější dárek tak věnujeme celoročně.
Náš čas.
Foto: Pixabay