Ráda bych řekla, že své úzkosti zvládám. Pravdou je, že úzkosti někdy mám a někdy mají ve své moci ony mě. Přestože znám desítky technik, mám za sebou mnoho hodin terapie a vím, jak úzkost psychologicky funguje. Zkrátka svou významnou roli hrají také geny, výchova i současné životní okolnosti.
Úzkostí byl protkán můj nedávný sen. Znáte to, máte něco umět, někam dorazit, někoho zastihnout – a NEJDE to. Vrátila jsem se sněním do doby, kdy jsem cvičila moderní gymnastiku. Čekal mě závod, ale měla jsem na sobě jen letní šaty – a nic pod nimi! Víc než závod samotný mě děsila představa, až vyšvihnu přemet nebo provaz ve výskoku. Rázem by se sportovní soutěž proměnila v zábavu mládeži nepřístupnou.
Horečně hledám svou skříňku, abych oblékla něco vhodnějšího. Když ji konečně naleznu, místo trikotu na mě vypadne… stuha. Polije mě horko. Se stuhou to neumím, protože jsem s gymnastikou skončila dřív, než jsem se ji vůbec naučila ovládat. „Neboj,“ konejší mě gymnastka vedle, „všichni si myslíme, že to nezvládneme, ale nakonec to nějak dáme.“ Nemám sílu vysvětlovat, že nejde jen o trému, ale o to, že to doopravdy neumím.
Být to film, hudba graduje, kamera se přibližuje. Co teď? Nakonec se… začínám probouzet. Uf, šlo jen o sen, uleví se mi, ale proč se mi vlastně zdál? Napadá mě, že i v realitě někdy cítím, že musím zvládnout nemožné. A pak zkouším, už v klidu své postele, vymyslet řešení té hypotetické situace.
V minulosti jsem se řídila heslem: kdo uteče, vyhraje. Nyní to zavrhuji, útěků už bylo dost. Mohla bych ze závodu odstoupit. Logické, dospělé. Ale napadá mě i třetí možnost. Co takhle zacvičit improvizovaný tanec, párkrát zamávat divákům se stuhou a ztrapnit se záměrně? Tahle rebelská myšlenka mě baví. Koneckonců, jedna z terapeutických metod nabádá čelit cíleně vlastnímu strachu.
Můj sen zobrazuje, jak mě úzkost někdy pohltí a diktuje impulzivní reakce. Často zamrznu, nebo utíkám, někdy bojuju. Pokud se však v takové situaci dokážu „probudit“, uvědomit si různé možnosti řešení, případně změnit svou obvyklou reakci, mám téměř vyhráno. Ve výsledku totiž nejde o to vyhrát závod v gymnastice. Jde o to neprohrát boj se svou úzkostí. A u mě platí: kdo neuteče, vyhraje.
Foto: autorka
