Deset příběhů, deset osudů lidí se sluchovým handicapem a také deset životních cest zasazených do prostředí Moravskoslezského kraje. Tak by se dal shrnout obsah knihy Veroniky Širc Jsem jedno (moravské) ucho. Autorka knihu slavnostně pokřtila poslední zářijový pátek ve vítkovické pobočce Knihovny města Ostravy. Záštitu nad knihou převzala manželka prezidenta Eva Pavlová.
Náhoda tomu chtěla, že jsem první zářijovou sobotu vyrazil naším autem do Velkých Losin v podhůří Jeseníků. V úseku trasy mezi Opavou a Bruntálem je odbočka na Milotice nad Opavou. A i při zmíněné cestě se mi jako pokaždé, kdy tudy projíždím, vybavily vzpomínky na ničivé povodně z roku 1997.
Tehdy jsem jako zpravodaj celostátního deníku Slovo jezdil do zatopených obcí na Krnovsku a Bruntálsku. Abych mohl čtenáře informovat, jakou zkázu zdivočelá voda udělala například v Zátoru, v Holčovicích, Karlovicích, Široké Nivě a dalších obcích a městech.
Na červencových Svatoanenských slavnostech jsem nemohl minout stánek Rosky Hradec Králové. Usměvavé a milé členky královéhradecké Rosky mi při krátkém povídání toto sdružení stručně představily, ale těch aktivit, které jejich sdružení připravuje, je tolik, že se to na deset řádků textu vejít nemohlo. Proto jsem se rozhodl požádat o rozhovor.
Na otázky odpovídala předsedkyně sdružení Bohuslava Jechová. Ta mi však prozradila, že text dala číst a „schválit“ i svým nejbližším spolupracovnicím.
Nebývá to často, kdy usedám ke psaní sloupků s jasnou představou, o čem budu psát a co bych těmi řádky chtěl sdělit. Většinou čekám, že se mi písmenka začnou sama nabízet a myšlenky, ty, že začnou postupně naskakovat.
Právě v těch myšlenkách jsem se tentokrát musel vrátit o několik týdnů zpátky, kdy jsem si užíval v lázních. Kdo už lázeňský pobyt zažil, dobře ví, že i tam platí řád a některá pravidla či zvyklosti, které nováčky mohou někdy i znejistět.
Už to bude sedm měsíců, kdy jsem ve svém prvním letošním sloupku vyhlásil boj nadbytečným kilogramům. Také jsem přislíbil, že se pochlubím, když mi váha ukáže místo tehdejších 107,5 kilogramu o pět kilogramů méně. Původně jsem se chtěl k této váze dostat někdy v květnu. Nepovedlo se.
Údaj 102,4 kg zasvítil na naší digitální váze až v pátek 16. srpna. Abych měl jistotu, provedl jsem hned tři opakovaná vážení. A údaje byly totožné. Musím zároveň dodat, že ten třetí srpnový pátek byl mimořádně parným dnem, navíc jsem celý den něco vyřizoval, takže jsem ani nedoplňoval tekutiny, jak bych správně měl.
Slovy uvedenými v titulku se rozloučil se mnou a mým parťákem Jirkou v restauraci v malebném městečku v Krkonoších vrchní. Až jeho poděkování mě probralo z pohodového naladění. Ani poté, kdy jsem přepočítal obsah peněženky, jsem si už nevzpomněl, jestli mi vracel ze dvoustovky, nebo jsem mu platil papírovou stokorunou a padesátikorunovou mincí. V prvním případě by činil tringelt pětašedesát korun, ve druhém korun pak korun patnáct (což jsem měl v úmyslu). Svěřil jsem
Svatoanenské slavnosti, které se uskutečnily v areálu Domova sv. Josefa v Žirči u Dvora Králové nad Labem, nabídly poslední červencovou sobotu nejen bohatý kulturní program, komentované prohlídky rehabilitačních prostor, ale i možnost nakoupit bylinky, občerstvení a také prezentaci řemesel od středověku až po 19. století.
Jedenadvacet zaměstnanců s různými zdravotními handicapy a čtyři asistenti. I tak by se dal charakterizovat sociální podnik Sušírna z pod Radhošťa. Na webu jsem si přečetl, že v něm mimo jiné zpracovávají ovoce a zeleninu, které by jinak skončily jako odpad. Sympatický a šetrný přístup k podnikání mě k návštěvě nalákal ještě více. A protože vedoucí obchodu i sociálního podniku Hana Fojtášková nebyla proti, vyrazil jsem do Rožnova pod Radhoštěm.
Už třiadvacátý ročník Svatoanenských slavností se uskuteční v sobotu 27. července od 10 hodin v areálu Domova sv. Josefa ve Dvoře Králové-Žirči. Jde o největší benefiční a kulturní akci v Domově sv. Josefa, kde se potkává svět zdravých a handicapovaných.
Sociální podnik Švadlenky pomáhá lidem v Královéhradeckém kraji, kteří se ocitli ve finanční nouzi a potřebují práci. Zaštiťuje ho obecně prospěšná společnost Aufori Hradec Králové, která se dlouhodobě věnuje zlepšení životních podmínek chudých lidí.
Na to, jak vůbec vznikl nápad založit sociální podnik Švadlenky, jak se mu daří v současnosti a jaké výrobky nejen na e-shopu, ale i jarmarcích, trzích a prodejních výstavách nabízí, jsme se zeptali Lenky Matouškové, ředitelky Aufori.
