Být na letišti, z amplionu bude znít známé hlášení o poslední výzvě cestujícím a na prknech, která znamenají svět, nám třetí zvonění naznačuje brzký začátek představení. To samé bych nyní ráda učinila i já a svojí „poslední výzvou“ vás chtěla všechny upozornit na to, že Puntíkový den již klepe na dveře, a pokud zvažujete svoji účast, je nejvyšší čas se připojit. Možná jsou mezi vámi i
Datum 29. října se kvapem blíží, a ačkoli nám současná situace hatí plány, není důvod, proč by se Puntíkový den nemohl konat. Vaše úžasné outfity pravděpodobně nebudete moci předvést někde v terénu, každopádně i fotografie z domu bude dostatečným důkazem o účasti na Puntíkovém dni. Proto pro všechny, kteří se na mě obracejí s dotazy, zda má vůbec cenu, aby se Puntíkový den konal, mám jasný vzkaz: „Puntíky
Do puntíků se oblékla i legendární figurka Igráčka. A už se těší, že s námi oslaví 29. října Puntíkový den. Lupénka není jen nemocí dospělých, až 45 % dospělých pacientů s lupénkou udává první projevy psoriázy v dětství. A „puntíkový Igráček“ dětem vzkazuje: Jsem s vámi a jsem váš kamarád! Nikdo s psoriázou nebo psoriatickou artritidou by neměl zůstat se svými starostmi sám. Proto jsme se
Když už se i mí blízcí začali pídit po tom, co stálo za vznikem myšlenky uspořádat Puntíkový den, naznala jsem, že je na čase podělit se s vámi o příběh jeho vzniku. Už několik let sleduji mediální přešlapy našich televizních stanic a člověku občas lezou oči z důlků a derou se do nich slzy, když vidí a slyší, jak moderátor či reportér uvádí miliony lidí v omyl tím,
Milí rodiče (a děti), slibovala jsem vám nějakou hru, která by se dala hrát venku. Počasí láká k pobytu v přírodě nebo alespoň na zahradě, tak proč toho nevyužít. K této hře potřebujeme 12 kamínků různých velikostí, na které napíšeme čísla od 0 do 10 v různých barvách. Abychom mohli hrát s kamínky i další hry, zvolíme čtyři barvy (v našem případě to byly žlutá, zelená, růžová a modrá). Kromě
Naše oči jsou často namáhány a v době koronavirové u některých z nás ještě více, než jsme běžně zvyklí. Já sama občas nevěřím při čtení zpráv z domova a ze světa těm svým.
Jako matka dvou dětí už více než měsíc přemýšlím nad tím, jak se s koronavirovou situací vypořádat, neztratit zbytky smyslu pro humor a iluzí, které o svých ratolestech mám, zachovat chladnou hlavu, i když občas vidím rudě (tak třikrát za den), a především děti zabavit, protože to, co je ještě před týdnem bavilo, už nyní začíná být pěkná nuda. Smířila jsem se s tím, že
Jak v době koronaviru a nouzového stavu nezapomínat na pohybový režim, a to nejen u dětí, jež jsem vám slíbila ve včerejším textu, chci nabídnout v podobě prstové gymnastiky a cvičení, které mohou pomoci přestát nelehké časy, kdy trávíme doma a u počítače víc času než obvykle.
Každé ráno si říkám, jestli události posledních týdnů nebyly pouhým špatným snem a pokaždé jsem trochu zklamaná (trochu dost), když zjistím, že tomu tak není a čeká mě další den nouzového stavu. Stále přemýšlím, jak pomoci nejen sobě a své rodině, ale i vám pacientům a obecně lidem kolem nás.
Byl to den jako stvořený pro Vánoční členskou schůzi Spolku psoriatiků a atopických ekzematiků SPAE Vysočina. Tato akce se měla původně konat už v prosinci, bohužel jsme byli nuceni termín z mnoha důvodů, včetně těch zdravotních, přesunout až na leden.
