Jedenadvacet zaměstnanců s různými zdravotními handicapy a čtyři asistenti. I tak by se dal charakterizovat sociální podnik Sušírna z pod Radhošťa. Na webu jsem si přečetl, že v něm mimo jiné zpracovávají ovoce a zeleninu, které by jinak skončily jako odpad. Sympatický a šetrný přístup k podnikání mě k návštěvě nalákal ještě více. A protože vedoucí obchodu i sociálního podniku Hana Fojtášková nebyla proti, vyrazil jsem do Rožnova pod Radhoštěm.

Sociální podnik Švadlenky pomáhá lidem v Královéhradeckém kraji, kteří se ocitli ve finanční nouzi a potřebují práci. Zaštiťuje ho obecně prospěšná společnost Aufori Hradec Králové, která se dlouhodobě věnuje zlepšení životních podmínek chudých lidí. 

Na to, jak vůbec vznikl nápad založit sociální podnik Švadlenky, jak se mu daří v současnosti a jaké výrobky nejen na e-shopu, ale i jarmarcích, trzích a prodejních výstavách nabízí, jsme se zeptali Lenky Matouškové, ředitelky Aufori.

Začátek nového roku je spojen s bilancováním a přemýšlením nad sebou samým. Užitečnou online platformou, která v tom dokáže pomoci, je Preventivní prohlídka života. Jde o úspěšnou osvětovou kampaň Centra paliativní péče, jejímž cílem je vedle zvýšení povědomí o paliativní péči také vedení lidí k prožívání opravdu naplněného života, za kterým se v jeho závěru budou ohlížet s radostí. Kampaň finančně podporuje Nadace Benetheo.   Jak to funguje? „Toto preventivní samovyšetření vás může zachránit

Je na vás vidět, protože často něco chcete. Zkoušíte to urvat sami, žijete v poklusu, informace sháníte, kde se dá. Máte pocit viny a sociálka vám ho svou rétorikou zrovna nevyvrací, stejně jako sousedé a úředníci, co nehodlají souhlasit s bezbariérovými úpravami a kdeco vám závidí. Rehabilitační a posudková lékařka Petra Sládková ví, že být pacientem není snadné, a díky svému zaměření dokáže poradit tak, aby si všechny strany rozuměly.

V prostorách brněnské banky KBC jsem si povídal Hanou Potměšilovou, která je nejen mou šéfovou v Reveniu, ale také jednou z největších odbornic na zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Kromě Revenia se angažuje v celé řadě dalších prospěšných projektů a za svou práci byla několikrát oceněna.

Vánoce se řeknou v romštině Karačoňa nebo taky Viľija. Romové slaví tento svátek se svými blízkými, na Štědrý den se vždy sejde u stolu celá rodina. Můžeme na něm vidět bohatou vánoční kuchyni, od masitých pokrmů až po sladké dezerty a ovoce. Na stole leží vždy talíř navíc pro osobu, která už není mezi živými. O svátcích také Romové nechávají v oknech a koutech pokoje jídlo, aby je nechodili mrtví strašit. Zapalují se svíčky. Romové na své zesnulé o Vánocích vzpomínají a vyprávějí příběhy z jejich života. Ženy před svátky uklízejí a pečou, štědrovečerní večeři vždy chystá matka a s přípravou jídla jí pomáhají děvčata. Poslouchají se romské písně, pije se, tančí a zpívá. Některé romské rodiny chodí na Štědrý den do kostela na půlnoční mši.