Znáte to, když máte v plánu jít druhý den ven, po ránu se podíváte z okna a tam bílo? Ale ne bílo jako nasněženo. Bílo jako mlhavo, mokro, nevlídno, sem tam někde sněhový poprašek na trávě či na chodníku. Takové počasí by mohlo některého jedince odradit od pohybu venku. Ale už kdysi jsem měla takové motto: „Nenechám se zastavit něčím, co nemám!“ To jsem si říkala tehdy, když jsem začala podnikat

Oslavte s námi Silvestra a připomeňte si s nadsázkou svět handicapu z netradičního pohledu a pobavte se. Za všechny texty vybíráme jeden a v prokliku najdete další, které stojí také za přečtení. Když máte diagnózu, kvůli které se denně venku dáváte na modlení, není to legrace. Když na vás kolemjdoucí sem tam halekaj, že „Bůh vás ještě letos uzdraví, slečno“, máte chuť je poslat úplně jinam než do kostela. Přesto následující text

Jaký vliv měl koronavirus na chod autistického komunitního centra? Jak náročná je byrokracie v různých zemích pro neziskovky a v čem se liší Adventor od rodičovských organizací? To jsme probrali s Michalem Roškaňukem, ředitelem občanského sdružení Adventor. V KOPCI, klidném sklepním prostoru schovaném ve dvoře uvnitř centra Prahy, je liduprázdno. Najdeme tu internetovou kavárnu, kancelářské prostory, horolezeckou stěnu i výtvarnou dílnu. Vítejte v Komunitním, poradenském a edukačním centru autistické svépomocné organizace Adventor.

Někdy se nám v životě stane, že něco hledáme či chceme něco neznámého objevovat. A očekáváme, že to co hledáme, musí být někde TAM – v DÁLI. Ale mnohdy TO máme přímo před očima, leží nám to u nohou nebo po tom šlapeme. A to doslova. Moje nedávná zkušenost mě o tom přesvědčila. Díky své loňské diagnóze – rozsev metastáz – mě občas napadají věci, které bych ještě chtěla poznat. Nebo je třeba

Lidé, kteří přišli o zrak úplně nebo jej mají poškozený natolik, že nemohou číst, to v životě jednoduché určitě nemají. Už od roku 1976 působí při Knihovně města Ostravy (KMO) i zvukové oddělení pro nevidomé a slabozraké. Dnes nabízí kromě půjčování zvukových knih také zásilkovou a donáškovou službu. Mezi další aktivity patří koncerty, besedy, hmatové výstavy. Podle Běly Svobodové z ostravské zvukové knihovny sice všichni tuší, že člověk, který nevidí, to má

Slunce se konečně umoudřilo a schovalo se za mrak, beru si proto židli na balkon a vychutnávám si kafíčko. A nejen kafíčko. Přímo vedle mě opojně voní bazalka, která se statečně udržela i ve vedrech. Kontroluji rajčata a mám radost, že jedno už má lákavou sytě červenou barvu. Hned ho utrhnu a zakousnu se do něj. Rozplývá se na jazyku, jeho chuť se s těmi z obchodu skutečně nedá srovnávat. Připadám si jako

Jasně, půjde o filmy, konkrétně o ty, kde má postava nějaké postižení. O čem jsou a pro koho? Zvládnou se na ně koukat děti? Pomůžou osvětě, nebo prokazují medvědí službu? Jak moc mají být realistické? Můžeme se jim smát? A vybavíme si vůbec víc filmů, než je zlatá trojice Forrest Gump, Rain Man a Nedotknutelní?   Napsat tenhle článek jsem se odhodlávala dlouho, ale odrazovalo mě to, že nechci podávat encyklopedické výčty

Tak trochu netradiční second-hand. „Chceme spoluvytvářet společnost, ve které budou vzájemná pomoc, respekt a uvědomělý životní styl na předních místech,“ stojí na webu Přestupní stanice, sociálního podniku v centru Prahy na Žižkově, který zaměstnává lidi bez domova. Nabízí širokou škálu dámského i pánského oblečení, doplňků a knih. Po večerech je možné zúčastnit se zde různých workshopů, kulturních akcí (přednášky, debaty, filmy), nechybějí ani kurzy jógy či tetovací dýchánky. A pobočka v centru u Národní třídy se

Projekt Bellisek – tedy mladých žen s onkologickou diagnózou s názvem „Zpět do kondice“ – se opět rozběhl letos v květnu a byl naplánovaný až do října. Podmínkou účasti v tomto projektu bylo mít chuť a odhodlání sportovat. Nešlo o konkrétní druh sportu, ale prostě něco začít dělat, a to pravidelně. Zvyšovat si svoji fyzickou kondici, která léčbou i operací dostává zabrat. U někoho to může být běh, plavání, jóga, tanec, u někoho třeba pravidelná chůze

Období od konce října do Vánoc pro mě patří k těm nejnáročnějším v roce. Mezi datem, kdy uplyne další rok mého života, a koncem dalšího kalendářního roku si obzvlášť bolestně uvědomuji plynutí času a přemýšlím o všem, co jsem nezvládla, o vlastní smrtelnosti a podobných zábavných věcech. K tomu stres z blížících se Vánoc, shánění dárků, řešení logistiky, kam kdy pojedeme a podobně… Úzkosti a deprese zkrátka mají žně. Letos se k tomu všemu přidala