„Jakápak pandemie,“ prohlásila kamarádka bohorovně začátkem března. „Prostě si často myj ruce, choď ven do přírody a nenech se vystresovat.“ Jasně, takže se nemám nechat vystresovat, když po celém světě řádí virus, který si vybírá oběti na životech, naše země se zavírá a nikdo neví, co bude, jestli třeba taky neonemocní nebo zničehonic nepřijde o práci? Aha, díky za radu. Obzvlášť lidé trpící (nejen) duševními nemocemi to určitě znají

Minulý týden se uskutečnily v americkém Jersey City oslavy 30 let od vyhlášení zákona o Američanech s postižením. Pořádaly se online workshopy, promítání a také panelové diskuse o umění a postižení, například o přístupnosti. Organizátorkou byla Bojana Coklyat-DiFeo, bývalá Fulbrightova stipendistka na Masarykově univerzitě v Brně. Vznik ADA Zákon o Američanech s postižením (anglicky Americans with Disabilities Act, zkráceně ADA), který zakazuje diskriminaci na základě postižení, vešel v platnost v USA 26. července 1990. Podepsal ho tehdejší prezident

Stále častěji se setkávám s lidmi, kteří na sobě hodně pracují. I ve své poradně. Jsou účastníky seberozvojových seminářů, do nichž nemálo investují. Jejich knihovny jsou rozsáhlé. Pak si vezmou do ruky knihu, kterou si pořídili už před deseti, dvaceti lety, a nacházejí tam myšlenky a poznatky, jež jsou souhrnem všeho, co dnes znají. Jenže…  Určitě jste se někdy na ulici setkali s auty přepravní společnosti DPD. Třeba i vám občas

Když jsem byla čerstvě v pubertě, nedokázala jsem si sex představit. Viděla jsem ho v televizi, slyšela přes stěnu pokoje, poslouchala kamarády vejtahy, jak často to dělají. A bylo mi divně. Nedokázala jsem si ten divný akt představit. Ale pak jsem to zkusila a po nějaké době v té aktivitě našla zalíbení. Po dobře odvedené „práci“ mi vždy zůstal ruměnec na tváři, nakopnuté tělo a duše plesající blahem. Pomalu, ale jistě jsem začala

Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, Kocour Mikeš… To jsou jména dvou z nespočtu publikací, které ilustroval tento český malíř a autor. Josef Lada se narodil 17. prosince 1887 ve středočeských Hrusicích, obci, která je nerozlučně spjata s jeho tvorbou. Jeho otec pracoval jako švec. V dětství si Josef Lada poranil pravé oko právě o jeho ševcovský nůž a od té doby viděl pouze na levé. Po ukončení základní školy se

Adam Blažek je mladý talentovaný pianista z Ostravy. Tedy mimo jiné. Také hraje na zobcovou a příčnou flétnu, zpívá, zajímá se o anglistiku a amerikanistiku, domluví se i španělsky, rád lyžuje. V současnosti je studentem Ježkovy konzervatoře v Praze a připravuje se na přijímací zkoušky na univerzity v Americe. A co má společného se Společností pro ranou péči? Má s ní osobní zkušenost. Adam je totiž nevidomý, a když byl malý, jeho rodina službu rané péče využívala. Teď