Jako matka dvou dětí už více než měsíc přemýšlím nad tím, jak se s koronavirovou situací vypořádat, neztratit zbytky smyslu pro humor a iluzí, které o svých ratolestech mám, zachovat chladnou hlavu, i když občas vidím rudě (tak třikrát za den), a především děti zabavit, protože to, co je ještě před týdnem bavilo, už nyní začíná být pěkná nuda. Smířila jsem se s tím, že tu naklizeno prostě nebude, i kdybych se

Veronika Luštincová má od dětství diabetes prvního typu a na mateřské se začala věnovat vázání květin. Sama sebe charakterizuje jako společenského cholerika, který se rád nadchne pro nový nápad. Život s diabetem pro ni proto musí být opravdu výzvou –  člověk se v jejím případě musí omezovat, pokud nechce skončit s transplantací ledvin nebo poškozeným zrakem. Když ji během života postihlo degenerativní onemocnění rukou, zdálo se, že její floristická

Sedím u počítače a projíždím Facebook. Právě vezeme padesát roušek do domova důchodců, hlásí kamarádka. Spousta lidí nakupuje pro seniory, hlídá děti, vyučuje online, organizuje nové a nové projekty. Do toho se zpřístupňují dříve placené online kurzy, masivní archivy filmů nebo knih, probíhají online koncerty, můžu si virtuálně prohlížet muzea nebo zoologické zahrady a existuje mnoho dalších aktivit, kterými lze karanténu vyplnit, jak jsem o tom psala v předchozím článku. Pokud

Měsíc omezení máme za sebou. S hezkým počasím přichází často zlepšení nálady. Jenže pro někoho to může znamenat i deprivaci, že když je tak hezky, proč si nemůže toho krásného jarního počasí svobodně užít. Tedy jít ven, cítit jaro plnými doušky, bez předepsané roušky.  Když jsem si připravovala článek, už se oznamovalo, že budou určitá omezení zrušena. Přesto se může stát, že naše mysl není doma tak