Pohlazení od psycholožky Když se do té doby zdravý člověk přesune do škatulky nemocných nebo těch s diagnózou, bývá to mnohdy šok, protože se to stane často nečekaně. Může přijít i další rána, která má podobu černého na bílém. Přiznání invalidního důchodu s vyčíslením jeho práceneschopnosti v procentech. Je to darda a mě to rozhodilo. Byť jsou lidé, kteří o přiznání důchodu všemožně usilují, pro mě to bylo dlouhou dobu bolavé.

Nechtěné přátelství, nedobrovolné soužití, boj s neznámem – to vše a ještě mnohem více přirovnání dokonale sedí na život s Crohnovou chorobou. Právě díky ní jsem stihla už nejednou navštívit operační sál, strávit týdny v nemocnicích a prožít část svého života se stomickým sáčkem na břiše. A přestože mi postiženou část střeva (jeho jakousi „základnu“) při zákroku odoperovali, své tělo s ním sdílím dál.

Můžeme být k smrti vyděšení z toho, že nás čeká něco, co si ani ve snu nedovedeme představit, jak bude probíhat. U pacientů tohle platí víc než u kohokoli jiného. Strach z toho, co přijde. Bude to bolet? Zvládnu to? Ale co když už máme něco za sebou a projevy komplikací se nám zdají povědomé? A najednou nemáme strach z neznámého. Zmocňuje se nás strach právě proto, že tušíme, co přijde…