Dřepím na sedačce. Vedle mě z jedné strany trůní chlapík, který by svůj spektakulární bachor mohl směle používat jako plovací kruh. Z „druhého břehu“ jsem zase okupován ženou, jež taky není zrovna dvě dé. Ale tohle není nic proti lidem, co jsou prostorově velkoryse pojatí. V místnostech jako tahle vás štve asi úplně každý…

Byla jsem teď 4 dny na Colours of Ostrava a megalomansky si to užila! Je to vlastně můj nejoblíbenější český festival. Miluju celou tu atmosféru areálu Dolních Vítkovic, hudbu, jídlo, lidi, prostě všechno! 😊

Seděla jsem s jedním klukem v jakési pražské hipsterské kavárně. Hipsterská byla proto, že ačkoliv bylo už několik měsíců po prezidentských volbách, na zdi pořád visely plakáty s Karlem Schwarzenbergem. Zatímco jsem upíjela mojito, venku projížděly tramvaje.

Být na první pohled perplex má jednu kouzelnou vlastnost. Nepřetržité lavírování mezi tím, jestli jste stejní nebo jiní než ostatní. Nudit se u toho nebudete. Přirozená lidskost, léta výchovy, tabulka čokolády a nejlepší kamarádka vás dovedou k tomu, že jste stejní, jako všichni ostatní, akorát trochu kulháte. Pak vylezete ven, zjistíte, že schody sami nedáte. Naučíte se přepočítávat trasy a plánovat je podle počtu bariér a lidí ochotných pomoct na