Sebeobhájství lidí s poruchami autistického spektra je jako být turistou v cizí zemi. Někdy se na vás hezky usmějí a chtějí vám pomoci, někdy vás chtějí obrat i o důstojnost, tak jako tak vám nerozumí. Jiný kraj, jiný mrav. Takže když nejste svým vlastním rodičem, nebo otitulovaným odborníkem, veřejnost stále nemá moc potřebu vás pustit ke slovu a brát vás jako svéprávnou a zájmu hodnou osobnost. Pořád se mi vybavuje scéna z filmu

Rosťa Polášek je jedenapadesátiletý chlapík, který ještě před rokem zvedl metrák cementu, jako by to bylo kilo cukru. Jak s odstupem času vzpomíná, své síly možná přepínal až moc. Ať už jako havíř na šachtě, nebo jako zedník a řemeslník, který si dokázal pomoci skoro v každém oboru. Rosťu jsem poznal skoro před pěti roky, když jsem se s ním přes kamaráda smluvil, že mi pomůže položit dlažbu pod

Nemožnost mít úředně změněné pohlaví bez chirurgického zásahu je praktika zastaralá, nesmyslná a nehumánní. Změnit to mohou zákonodárci, ti ale často nemají o celé problematice dostatečné povědomí, uvádí na facebookovém profilu Lenka Králová. Ve svém příspěvku tedy vysvětluje, co stávající úřední postoj pro každodenní život transgender lidí znamená a co je, nebo není potřeba k tomu, aby to bylo jinak. Jaké je vaše nejintimnější tajemství? Něco, co jste nikdy