Pandemie koronaviru je tu s námi už téměř rok a za tu dobu můžeme u lidí pozorovat různé postoje. Aktivní první vlna na jaře vystřídala vyčerpanou vlnu na podzim a různé dezinformace a hoaxy nebyly výjimkou. O to těžší to mají lidé s nějakým druhem psychické nemoci, především ti se sklony ke vztahovačnosti a podezřívavosti. Nejen na toto téma mluvil známý psycholog Dalibor Špok ve svém podcastu V klidu na Radiu Wave.

Podle průzkumu věřilo vládě v první vlně pandemie 61 % lidí. V polovině října to bylo pouhých 27 %. Podle Špoka je nutné si důvěru před takovými otázkami definovat. Podobné průzkumy veřejného mínění se totiž většinou ptají na náš subjektivní stav. Musíme si ujasnit: Co znamená důvěra pro nás samotné? Znamená to, že vláda zvládne covid? Ale jak konkrétně zvládne? Navíc se tyto výzkumy vedle našeho racionálního hodnocení ptají také na naši emoci. A emoce mohou být proměnlivé. Pokud si budeme důvěru definovat psychologicky, můžeme říci, že jde o průnik osobnostního nastavení (člověk buď věří ve svět a pak i v autority, nebo je podezřívavý a jeho důvěra v druhé je narušena), našeho vzdělání, kritického myšlení (té racionální složky nás samých) a pak se to týká jednání dotyčné autority a mediálního obrazu tohoto jednání. „Cílem přitom není mít co největší důvěru v autority,“ dodává Špok. „Cílem je mít přiměřenou důvěru, abychom se pak nenechali opít každou kampaní či koblihou.“

Psychologové vedle toho radí, že o důvěru ve vztazích, v zaměstnání, mezi rodiči a dětmi je třeba pečovat. „Důvěra je výsledek naší předchozí zkušenosti, kterou si neseme životem. A nebavíme se zde jen o Freudovi a rané výchově, ale o všech věcech, které během života prožijeme. A jak říkají behaviorální ekonomové, máme tendenci zlehčovat to, co je nám vzdálené. Faktem je, že nejcitlivější jsme na naši bezprostřední a střednědobou minulost. Proto je tak důležité o důvěru pečovat,“ komentuje psycholog a dodává: „Důvěra není něco vrozeného. Je to výsledek toho, co si vytvářím ke světu svojí aktivitou. Nevybuduje se za týden, i když emočně může být velmi křehká.“ To se týká hlavně dětí, mladých lidí nebo například schizofreniků, kteří ještě nemají jasně vybudovanou osobnost. U nich je důvěra velmi křehká.

Faktem přitom je, že zkušenosti z našeho osobního života se přenášejí do našeho hodnocení institucí a světa. „Dobře je to vidět v pracovním životě,“ vysvětluje Špok. „To, jak jsme schopni věřit našim rodičům a posléze i nadřízeným. Co s tím můžeme udělat? Uvědomit si vlastní mechanismy, to, jak to mám já,“ dodává. Je nutné dodat, že důvěra může být narušena, když nás někdo zklame. To s sebou může nést řadu emocí: deziluzi, vztek, beznaděj, depresi, úzkost. Záleží přitom, jakou důležitost onomu vztahu přikládáme. Právě například schizofrenní klienti mají tendenci považovat za důležité všechny vztahy či vjemy ve svém okolí. Práce s důvěrou tak pro ně může být obtížná. Týká se to i četnosti sociálních vazeb. Když máme dostatek přátel a zodpovědnosti, jedna zklamaná důvěra námi tolik neotřese. To může být opět obtížné pro schizofreniky, kteří často zažívají sociální úzkost a mají méně přátel.

Foto: Pixabay

Klára Šmejkalová

Klára Šmejkalová

Básnířka, fanda dobré literatury a japonských anime. Vystudovala jsem psychologii na Univerzitě Karlově v Praze. Psala jsem např. pro Mladou frontu nebo Hospodářské noviny, starala se o děti na psychiatrii nebo trénovala potkany v laboratoři. Mám diagnostikovanou schizofrenii a ráda bych jednou působila jako psycholožka.

Další příspěvky autora

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!