Fyzička v létě po kolapsu #NEJSEMTABU

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

Bývaly doby, kdy jsem v létě byla ráda, že žiju. Fyzický kolaps dostal mé tělo do stavu, kdy se ze mě najednou stal invalida třetího stupně a já se musela dát celá znovu dohromady. Naučit se o sebe starat, změnit jídelníček, přizpůsobit všechny osobní aktivity, skončit v zaměstnání. Trvalo to několik měsíců a pak začalo hledání nového smyslu života, nové náplně jak duševní, tak i pracovní.

Fyzických sil ubylo, co teď? Přemýšlela jsem, zkoušela a nakonec našla balanc. Ale o tom jindy. Dnes je to o vlivu počasí na chod těla. Ze všech ročních období je to právě léto, které mě dokáže posadit na zadek a uvědomit si, na co mám a na co už prostě ne. Zima je pro mě také náročná, ale vždycky stačí se teple obléct a vydrží se všechno, i ta pitomá tma. Ale v létě není kam utéct. Je prostě vedro všude a pořád. Do toho silné bouřky se změnami tlaku, návaly horka, zvýšený tep, motání hlavy, fyzická slabost, problémy se zažíváním, křeče konečníku.

Na procházce se psem si často připadám jako v reklamě na baterky Duracell. Bohužel jsem ten zajíc s nekvalitní baterkou v zádech. Vyběhne rychle a se stejnou rychlostí zpomaluje, až se uprostřed cesty zastaví úplně. Já taky po chvíli začnu zpomalovat, hlavně když jdu do kopce. Někdy se mi chce jen stát a funět, ale jdu pomalu dál s vidinou lepší kondice. Říkám si vždycky, jestli už opravdu nemůžu, nebo jestli jsem jenom líná a tlustá. Pravda je asi někde uprostřed.

A jsem z toho frustrovaná a smutná. Protože se na léto a krásné počasí každoročně těším. Ale pak ho trávím zalezlá někde ve stínu, co nejvíc v klidu, aby mi nebylo zle. A říkám si, co bych asi dělala, kdybych měla zaměstnání třeba prodavačky, kde bych se musela stále hýbat a být výkonná. Prostě by to nešlo. Naštěstí mi tak není celé léto. Jsou to dny i týdny, když jsou tropická vedra, která neustupují. To pak všechno kulminuje a stav se jen zhoršuje, prostě není kam utéct.

Jsou dny, kdy bych do všeho nejradši kopla a šla se zahrabat. Protože jsem úplně vyřízená, i když to na mě na první pohled není vidět. Snažím se dát pomalu a s klidnou hlavou dohromady. Zhluboka dýchat a věřit, že přijde den, kdy se mi uleví a nevolnost poleví. Snad už brzy…

Foto: archiv Terezy Nagyové

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Tereza Nagyová

Tereza Nagyová

Od roku 2015 působila Tereza Nagyová ve stomické pacientské organizaci České ILCO z.s. - dobrovolné sdružení stomiků, díky čemuž, jak sama říká, dostala odvahu mluvit otevřeně o životě se stomií a psát blog Nejsemtabu.cz. Nedlouho na to se rozhodla šít speciální prádlo pro stomiky pod značkou MyPouch. I proto se Tereza připojila k projektu Revenium, a tak na Inspirante najdete její sloupek #nejsemtabu.

Další příspěvky autora

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!