Bohdaně Hrabovské bylo devětadvacet, když jí lékaři diagnostikovali roztroušenou sklerózu. Tehdy už byla vdaná a její dceři bylo pět let. „První příznaky nemoci, jako zakopávání, brnění ruky a další, jsem pociťovala už o několik let dříve,“ říká žena, kterou závažné neurologické onemocnění upoutalo na vozík už v pětatřiceti letech. S Bohdankou a její maminkou jsme se viděli poprvé v roce 2016 na výstavě výtvarných prací, které vytvořili lidé s roztroušenou sklerózou. Před dvěma

Chybí mi zelená. Čímž nemyslím alkohol ani semafory, ale trávu a stromy. Hodně stromů. Šiklo by se vypadnout někam, kde to půjde po svých, nebude to daleko a lidí a zajímavostí tam bude víc než bariér. Vyhrál Nymburk. Dá se tam máknout i relaxovat, na placce kolem vody se ani nepřerazíte, ani neztratíte. Půdorys opevnění města má totiž logiku, kterou chápu i já coby osoba se sníženou, ne, nulovou schopností orientace.

Určitě jste už zažili pocit, kdy se vám do něčeho hrozně nechtělo nebo jste byli unavení a nesoustředění a nejradši byste si odpočinuli. Přesto jste zaťali zuby a jeli dál. Někdy to samozřejmě jinak nejde, jindy nám v odpočinku brání jen vlastní pocit viny – co když toho neudělám dost? Co když budu vypadat jako lenoch? Všude slyšíme, že musíme být za každou cenu produktivní a pracovití; i svůj volný čas

Sylvia Plathová, americká básnířka z druhé poloviny 20. století a řadící se do proudu tzv. konfesijní poezie (ačkoliv ona sama jakékoliv žánrové zařazení odmítala), trpěla po většinu života depresemi a v pouhých 30 letech spáchala sebevraždu. Slavná je její básnická sbírka Ariel, kterou napsala ve vypjaté situaci těsně před smrtí a která se řadí k tomu nejlepšímu, co v americké poezii po druhé světové válce vzniklo.  Sylvia Plathová se narodila roku 1932 a vyrůstala v malém přímořském městečku