Sociální podnik Švadlenky pomáhá lidem v Královéhradeckém kraji, kteří se ocitli ve finanční nouzi a potřebují práci. Zaštiťuje ho obecně prospěšná společnost Aufori Hradec Králové, která se dlouhodobě věnuje zlepšení životních podmínek chudých lidí. 

Na to, jak vůbec vznikl nápad založit sociální podnik Švadlenky, jak se mu daří v současnosti a jaké výrobky nejen na e-shopu, ale i jarmarcích, trzích a prodejních výstavách nabízí, jsme se zeptali Lenky Matouškové, ředitelky Aufori.

Jak dlouhou historii „Švadlenky“ mají a co bylo impulzem pro založení tohoto sociálního podniku? 

Všechno začalo v roce 2020 v době covidu. Už jsme zmínili, že Švadlenky patří pod obecně prospěšnou společnost Aufori, která provozuje sociální služby pro lidi se sociálním znevýhodněním. Takže máme tým terénních sociálních a pedagogických pracovníků, ti dojíždějí do domácností těchto rodin a pomáhají jim řešit existenční problémy. A v době covidu přišlo hodně těchto lidí i o už tak nízké příjmy. Například maminky samoživitelky musely po uzavření škol zůstat doma s dětmi. I finanční situace dalších sociálně znevýhodněných rodin se začala zhoršovat, takže jsme přemýšleli, jak jim pomoci. Možná si lidé ještě vzpomínají, že hned při propuknutí epidemie u nás byla velká poptávka po látkových rouškách. Proto jsme zareagovali na krizový program Nadace ČEZ a podařilo se nám z poskytnutého příspěvku koupit pět šicích strojů a dát práci pěti našim švadlenkám, které šily látkové roušky. My jsme je od nich odkupovali a dávali našim klientům i terénním pracovníkům. Ale toto období rychle skončilo, poté se začaly používat respirátory a speciální hygienické roušky. To znamenalo konec těch látkových. Stáli jsme před rozhodnutím, jak dál využít už zmíněné šicí stroje. Zároveň jsme měli kladnou zpětnou vazbu od našich švadlenek, byly rády, že si mohly přivydělat. Proto jsme koncem roku 2020 začali s šitím utěrek, látkových pytlíků a nahřívacích polštářků. To byly první tři výrobky v naší nabídce. Od té doby začala naše činnost nabírat na obrátkách.

Kolik švadlenek zaměstnáváte v současnosti? 

Pracuje pro nás šest švadlenek, které šijí, a pak máme ještě jednu slečnu, jež se po základní škole nedostala na žádné učiliště a skončila na úřadu práce. Ta navléká korálky, které jsme dostali jako dar od Nadace Preciosa. Náramky, které vyrobí, rovněž prodáváme na našich trzích společně s výrobky švadlenek. Naše pracovnice zaměstnáváme zatím na dohody o provedení práce a dohody o pracovní činnosti. Zatím totiž na ně nepobíráme žádné příspěvky od úřadu práce, jak to bývá zvykem například u zdravotně znevýhodněných osob. Postupně to chceme začít měnit a do konce roku se pokusíme zaměstnat aspoň jednu pracovnici na hlavní pracovní poměr. Postupně bychom chtěli směřovat k tomu, abychom hlavní pracovní poměr mohli nabídnout i dalším švadlenkám. 

Už jste zmínila, že jste svou podporu zaměřili na osoby se sociálním znevýhodněním… 

To platí, pro nás je podstatné sociální znevýhodnění, ztížená sociální situace lidí. Musím zároveň dodat, že polovina našich švadlenek jsou osoby se zdravotním postižením nebo paní ve věkové kategorii 55+, které mají i zdravotní obtíže. Ale ty nejsou tak závažné, aby dosáhly na částečný invalidní důchod. My samozřejmě vnímáme, že jim zdravotní obtíže znesnadňují uplatnění na trhu práce, zdravotní stav jim nedovolí pracovat na plný úvazek třeba v běžné šicí dílně. My jim nabízíme možnost práce z domova. Samy si zvolí pracovní tempo, které jim vyhovuje. V praxi to funguje tak, že pracovnice mají od nás půjčený šicí stroj, my jim přivezeme materiál a ony z něj ušijí utěrku, lněný ubrus, zástěru či další výrobky. Když mají hotovo, přijíždíme si k nim pro výrobky. Případné aktuální věci řešíme telefonicky. Jednou za dva až tři měsíce se společně sejdeme na poradě, abychom probrali potřebné věci, mohli si předat zkušenosti a svěřit se se svými problémy. Sídlo Aufori je sice v Hradci Králové, ale naše švadlenky jsou z různých měst a obcí kraje. Od počátku roku máme Hradci i svou dílničku, takže švadlenky mohou chodit šít k nám. Toho využívá například paní, která v krajském městě bydlí, a jednou až dvakrát týdně k nám zajíždí i další pracovnice, jejíž bytová situace neumožňuje, aby šila doma. Využíváme i toho, že máme v Aufori terénní program, který zajišťují naši sociální pracovníci. Ti jsou připraveni poskytnout radu či pomoc, i takhle je propojena činnost Aufori a sociálního podniku. Dá se to říct i tak, že sociální podnik Švadlenky zaměstnává lidi, kteří by mohli být klienty Aufori v sociálních službách. Pořád to je zaměření na cílovou skupinu lidí s nějakými socioekonomickými problémy.

Vaše švadlenky jsou šikovné, nabídka výrobků, kterou lze najít na e-shopu, je bohatá. O které z nich je největší poptávka?

Jsou výrobky, které se dobře prodávají na trzích i na e-shopu. Celou dobu se drží na vrcholu utěrka. Je ze stoprocentní indické bavlny, což je extrémně savý materiál a hodí se na utěrku. Takže na ni nedáme dopustit a případné zájemce o její koupi můžu ujistit, že utěrka opravdu utírá 😊. Hodně oblíbené jsou kosmetické taštičky, které si lidé kupují volně nebo objednají v dárkovém balení. Teď před vysvědčením je to dárek, kterým školáci často obdarovávají paní učitelky. A nesmím zapomenout na skupinu výrobků s folklorními vzory. Není to originál modrotisk, jde o jeho imitaci s folklorními vzory. Ale podařilo se nám vyrobit vlastní látku, kterou jsme si nechali namalovat a vytisknout na stoprocentní bavlnu. To je novinka. U našich výrobků upřednostňujeme přírodní a kvalitní materiály. Proto nejčastěji šijeme ze stoprocentní bavlny a stoprocentního lnu. Také se snažíme, aby naši dodavatelé byli z Královéhradeckého kraje. 

O vašich švadlenkách si povídáme sice celý rozhovor, ale můžete prozradit, jestli u vás zůstávají, nebo musíte šicí stroje často převážet od odcházející švadlenky k té, která u vás začíná?

Naše první švadlenka, paní Iveta, s námi spolupracuje od roku 2020, kdy jsme začínali. Většinu pracovnic tvoří ty, které u nás začaly před čtyřmi lety. Příležitostnou práci dáváme i ženám, které vědí, že jejich pomoc budeme potřebovat jen například v předvánočním období, kdy zakázek výrazně přibývá. Počítají s tím, že budou mít u nás práci třeba na dva nebo tři měsíce. Tím, že nejsme chráněná dílna, je naším základním požadavkem, aby pracovnice zvládly úkoly samostatně. Ale švadlenky nemusí ušít všechny nabízené výrobky. Důležité je, aby výrobek, na který si troufají, zhotovily v potřebné kvalitě. Nejjednodušším výrobkem je utěrka, to je základ. Ale pokud paní zvládne jen utěrku, nic se neděje. Snažíme se minimalizovat tlak na naše pracovnice. Když se švadlenka dostane do situace, která jí neumožní vyrobit sjednaný počet kusů, stačí nám včas zavolat a ušije je její kolegyně. Proto máme domluveno více spolupracovnic.

Letos na jaře váš sociální podnik oslavil čtvrté narozeniny. Prozradíte, jaké mají Švadlenky další plány?

Do konce roku bychom chtěli aspoň jednu z pracovnici zaměstnat na hlavní pracovní poměr. A jako podnik se chceme zaměřit na zakázkové šití. Víme, že nás neuživí jen prodej našich výrobků, chceme přijímat i konkrétní zakázky. Od června nabízíme také novou službu, žehlení v naší dílničce. Chtěli bychom využít i některou z výzev operačního programu Zaměstnanost a získat finanční podporu na stabilizaci našeho podniku. Naše dotace jsou minimální, ale i za ty, které nám poskytl například Královéhradecký kraj, jsme vděční, díky nim jsme mohli například pořídit e-shop. Co se týká provozu nebo mezd, na ně si musíme vydělat sami. Rádi bychom zkrátka náš sociální podnik stabilizovali tak, aby si na sebe dokázal vydělat a mohl postupně zaměstnávat více lidí. Pracovnice vnímáme jako kolegyně, snažíme se, aby se u nás cítily dobře a získaly pozitivní pracovní zkušenosti. Když totiž posloucháme jejich příběhy, měly dosud spíše ty drsnější. Práce u nás je pro ně přivýdělkem, ale ten je pro ně důležitý. Některé z nich pečují o své vnuky, kteří zůstali nezaopatření, nebo se samy ocitly v podobných životních situacích. Pro nás je pak odměnou, když mají dobrý pocit z toho, že si ty peníze vydělají samy a cítí se plnohodnotně.

Foto: Sociální podnik Švadlenky/Lenka Matoušková

Picture of Břetislav Lapisz

Břetislav Lapisz

Rodák z Českého Těšína prožil dětství v nedalekém Havířově, od konce studií v roce 1990 bydlí v Ostravě. Absolvent učitelství Pedagogické fakulty Ostrava (obor čeština – dějepis) se zajímá o novodobou historii, jeho největším koníčkem je sledování sportovních přenosů (od fotbalu přes hokej, stolní tenis až po šipky). Rád cestuje, jeho nejoblíbenější destinací je Slovensko. A v poslední době zahradničí (s poměrně mizernými výsledky). Je ženatý a má dvě dospělé děti. Roztroušená skleróza jej „provází“ od roku 1998.

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!

Udržitelnost a etika skupiny ČEZ