Bude to pár měsíců, co mi zemřela kamarádka. Zuzka. Seznámily jsme se v Reveniu, kde jsme několik let pracovaly společně. Protože si vždy ráda a věrně pročítala mé texty i všechny sloupky „Broučky“, chci jí od srdce věnovat ten dnešní.
Najednou ani nevím, jak začít. Co Ti sem vše napsat. Tak ráda bych Ti to řekla osobně, nebo aspoň zavolala, napsala zprávu. Nezbývá než tento „dopis“ a doufání, že k Tobě nějakou hvězdnou cestou doputují minimálně jeho vibrace. Protože vzpomínky, které k Tobě a směrem k nebi neustále vysílám, ty prostě musíš cítit, tak intenzivní jsou.
Věděla jsem, že mi budeš scházet. Ale že to bude až tolik bolet, na to asi nikdy nikdo připravený není. Je po Tobě velké prázdné místo. Vlastně ne, promiň, rozhodně není prázdné. Je plné vzpomínek a pocitů. Vím, že nechceš, aby v něm byly slzy, ale přiznávám, sem tam Ti nějakou pošlu. Dokonce i teď už se prodírají pod řasy.
Ale houby, viď. Mnohem lepší bude, když si zavzpomínáme na naše dlouhé hovory. Povídání, rozjímání, huronský smích, škádlení i brblání. Šibalské legrácky i vážnější debaty. Vzájemnou podporu, hecování se i odměňování. Jak jsme si připomínaly a potvrzovaly naši lásku k životu a chuť sosat jej až do dna, přestože někdy se pije s hořkou příchutí. Tak si přihodíme něco sladšího navrch, viď?!
Tento Brouk je devadesátý devátý. 99. Byly jsme na ta čísla, pamatuješ? Když jedné z nás na displeji telefonu naskočilo 12:12, 14:14, 16:16, často jsme si dávaly vědět. Potěšilo nás to jako děcka, viděly jsme v těch číslicích štěstí, které poletuje všude kolem nás a laskavým způsobem se nám hlásí.
Těch fotek přírody s jejími kouzly a různých rozšafností, co jsme si posílaly! Pozdravy z výletů i obyčejně neobyčejných procházek, protože i kdyby jen kousek za roh, každý krok má obrovský smysl. Ty jsi to věděla nejlépe. A Ty jsi ta, která by si tolik přála dělat další a další. Být tady. Kdo jiný, když ne Ty?
Náš černý humor tu zveřejňovat vůbec nemohu, známe se, tak musíme krapet ty naše čtenáře šetřit. Uměly jsme to pořádně rozparádit. Rozvážně, rozverně i přímo čertovsky. Tvému Milošovi dodnes děkuji za trpělivost při našich hodinových telefonických seancích, za jeho laskavý humor a péči.
Nejvíc mě trápí, kolik společného a co vše jsme nestihly. Třeba tomu ani nedaly šanci. Nitky života nás také dlouhý čas obtáčely a vedly každou jinam, přestože jsme desítky let kroužily stejným terénem téměř vedle sebe. Neskutečně vděčná jsem za to, že jsme se k sobě jednoho dne stejně měly dostat… a také dostaly!
Nikdy na Tebe nezapomenu. Budu Ti posílat pozdravy, vyprávění i pusu na dobrou noc. Radit se s Tebou a ptát se, jak se máš Ty. Děvče, drž mi tam poblíž místo, protože obě moc dobře víme, že „Příště si to dopovíme!!! Cmuky cmuk…“
S láskou Eva
A tyhle jsou pro Tebe; vím, že citáty pod sloupkem Tě vždy potěšily. 😊
─ Duše se obarví barvou svých myšlenek. ─
Marcus Aurelius
─ Vše má své kouzlo, ale ne všichni ho vidí. ─
Konfucius
Foto: Pixabay
