Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

Stojím, hlavu na kolenou, dejchám. Nebolí nic. Divný. Možná jsem mrtvá. ☺

Klepou se mi nohy, za zády mám gauč a před sebou telku. Zapnutou.

Běží tam pořad pro ženy nebo muže se zálibou v galanterii. To dám. Myslím. Doufám. Ovladač daleko.

Detail na ženu v běžné domácnosti, čili obří kuchyň, krb, zahrada, po ruce tavná pistole, korálky, karton, židle vhodná ke zbrusu a renovaci, za zády mísa s banány, na stěnách obrazy a na stole keramika s pažitkou a domácí květenou.

Přesně jako tady. Overball kopnu pod postel, ramenem se zapřu o noční stolek a vytáhnu gumu na cvičení. Na hlavu mi přitom spadne svíčka, kterou jsem sama koupila v krámě, abych nestresovala včelky.

Děvče na obrazovce má huňaté pletené podkolenky, oběma rukama svírá hrneček s bylinkovým čajem a zapáleně hovoří o tom, že je třeba pohostit kamarádku. Zamrznu v hmitu a sleduju, jestli kvůli tomu oholí pažitku a oškube stvoly, ale ne, chystá se uplácat buchtu.

Nasype suroviny do kovového robota a následuje série jímavých záběrů na metal v akci. Bez loga a bez komentáře, zřejmě okénko pro chlapy, aby věděli, co se sluší ženě koupit na výročí prvního sušení heřmánku.

Kdyby byla Dobromila co k čemu, vhodí tam vejce a vytáhne pusinky, ale třeba v příštím díle.

Přichází kamarádka a přináší domácí džus. Pokoušela jsem se dát nohy křížem, tak mi uniklo, jestli i láhev foukala s místním sklářem. No nic.

Jelikož keks se ještě nedopekl, odchází divoženka do jedné místnosti plést ošatku a máčet proutí, zatímco návštěva vytahuje z kabely režné plátno, které má chuť pomalovat výjevy z mechu a kapradí. Proč to nedělají spolu, to nevím, asi zas takový kámošky nejsou.

Zrovna zkouším správně natočit kyčle, tak možná to mám pomotaný já.

Nakonec se sejdou u jednoho stolu, aby jedna druhou zpravila o svém objevu bezobalové ekodrogerie, která voní, nepění a nezatěžuje. Na životním prostředí záleží!

Samozřejmě, komu ne, vyjádří pochopení ta, která předtím barvila plátno čímsi v hromadě plastových tubiček. Teď je šťastná, že si kostkou glycerinu s příměsí medu může drbat hlavu, nohy i zadek.

Očekávám ukázku aplikace, ale zas tak domácí to není. Zato robot je v permanenci, dojde i na nůžky, lepidlo, přízi, barvu, mihne se tam ještě další žena, trouba i porcelán.

Konverzace plyne líně, aby bylo možné ji pojmout i při upcycle aktivitách, například při čalounění křesla po dědečkovi rodinnou larisou a vycpávkami z halenek po tetičce.

Odlepím z podložky bedra, z čela vlasy a ze stehen gymnastický míč. Z ramen se vytáhnu k dálkovému ovládání. Krk držím v ose. Cvak. Dámy prominou.

Nechci ignorovat, co mě něžně učí telka, ale jako správná hospodyňka musím za chvíli v gala (ne v tričku a v kalhotkách) převzít nákup.

A zvládnout pro dýško přes schod skočit.

Foto: Pixabay

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Helena Tutterová

Helena Tutterová

Píše sloupky s názvem Perplex ve městě, aby cupovala život s dětskou mozkovou obrnou a jinými naschvály. Nehodlá totiž jen opatrně našlapovat a lovit Božského přeskáče či jinou ortopedickou obuv. Prahne po životě na vysoké noze obklopena přáteli, knihami a kávou. Analogie s legendárním Sexem ve městě tak není vůbec náhodná. Miluje příběhy a humor mezi řádky, i proto pracuje v redakci magazínu Inspirante neziskovky Revenium. Věří v sílu ticha, přírody a kofeinu, propadá kouzlu divadelních a filmových scén a dojímají ji šťastné konce. Tajně tančí a sportuje, aby ji hned tak něco neuteklo a neskolilo. Hlavně ale proto, aby měla k často rozběhaným lidem blíž.

Další příspěvky autora

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!