Zlatý kříž 1. třídy za 160 odběrů převzal 62letý Josef Lodňan v roce 2014. Od té doby zamířil do budovy Krevního centra Fakultní nemocnice Ostrava ještě více než stokrát. Loni v lednu obdržel plaketu Českého červeného kříže Dar krve ‒ dar života, která se uděluje za 250 odběrů. Odběr krve s číslem 267 absolvoval tento Ostravák včera ráno.
„Už je to roků, co jsem krev daroval poprvé. To bylo skoro před čtyřiceti lety. Tenkrát se v podniku uskutečnila osvětová akce a rozhodl jsem se, že to zkusím. Dnes už mám na dárcovství jasnější pohled. Možná i proto, že člověk něco zažil a viděl situace, kdy bylo jasné, že darovaná krev může zachránit životy,“ říká Josef Lodňan.
Nenápadný muž, který pracuje v Dopravním podniku Ostrava, si nepotrpí na žádné okázalosti. Má vzácnou vlastnost, která rozhodně není samozřejmostí: rád pomáhá a je užitečný. Ve volných chvílích si s chutí zasportuje, nejraději má stolní tenis, který hraje za TJ Sokol Radvanice-Bartovice v městském přeboru.
Otec tří už dospělých dcer a také dědeček má na darování krve či plazmy svůj názor: „Část lidí z nejrůznějších důvodů krev darovat nemůže. Proto ti, kterým to zdravotní stav a další okolnosti umožňují, by měli o dárcovství aspoň přemýšlet.”
Intervaly, kdy má na odběr přijít, se snaží pečlivě hlídat. „Někdy mě kontaktují z krevního centra sami, když se s návštěvou opozdím. Ale stává se to jen výjimečně. Personál v ostravské Fakultní nemocnici je příjemný, s pracovnicemi krevního centra se už většinou známe od vidění. Takže občas je chvilka i na povídání. Tady má člověk pocit, že je užitečný, a někdo mu to umí dát najevo,“ oceňuje Lodňan.
I když předloni oslavil šedesátku, snaží se udržovat v kondici a ani na vteřinu nepřipouští, že by s dárcovstvím „seknul“ před dovršením pětašedesáti let, což je věková hranice, kdy už člověk krev pravidelně darovat nemůže.
„Zatím jsem na sobě nezpozoroval, že bych byl po odběrech zesláblý nebo měl jiné problémy. Snažím se dodržovat stanovený režim, takže dobře vím, že minimálně čtyři hodiny před odběrem nesmím kouřit. Protože jsem kuřák, tak si na to dávám pozor. Ale jednou před lety jsem si zapálil před nemocnicí a sestřička z krevního centra šla náhodou kolem. Jen nesouhlasně zakroutila hlavou a poslala mě domů. Od té doby se nestalo, že bych čtyřhodinovou lhůtu nedodržel,“ vzpomíná.
A pro neznalé vysvětluje, že při jednom odběru daruje zhruba 450 mililitrů krve. Plazmy se odebírá větší množství, to se pohybuje kolem 800 mililitrů. Když se Josefa Lodňana ptám, jak kolegové v práci reagují na to, že v den, kdy krev daruje, má volno, říká, že většina z nich dárcovství bere jako hodně pádný důvod.
Rodák z Ostravy přiznává, že se k povídání o dárcovství nechal přemluvit jen proto, že se dobře známe. A je zřejmé, že by je měl co nejrychleji za sebou. Když však můj další dotaz trochu „zabrousí“ k odpovědnosti a k tomu, že by člověk neměl jen brát, ale i dávat, po krátkém zamyšlení se ke své poslední odpovědi odhodlá.
„Když si spočítám ty své odběry, tak moje krev jistě pomáhala lékařům, aby zachraňovali životy. To člověka opravdu zahřeje na srdci. Jen mě trochu mrzí, že v době, kdy mi to ještě umožňoval věk, jsem nestihl darovat kostní dřeň. Ale tehdy nebyla osvěta tak rozsáhlá jako dnes. Musí to být hodně pěkný pocit, když jejím darováním zachráníte život někomu konkrétnímu,“ uzavírá Josef Lodňan.
Foto: Břetislav Lapisz
