Se vzrůstajícím počtem nemocných s novým typem koronaviru se v ulicích měst také objevují dobrovolníci Českého červeného kříže. Tento týden se k nim přidá i Šimon Hlinovský, předseda místní skupiny v Praze. V první linii není jen mezi zdravotnickými dobrovolníky – již v roce 2019 si spolu s dalšími lidmi nechal svoji podobiznu zvěčnit na billboard se slovy: „Stydím se za svého premiéra.“
Takhle otevřený však nebyl celý život.
„Do doby, než jsem se v roce 2002 zapojil do Červeného kříže, jsem byl spíše introvertní. Když nám starší spolužačky z gymnázia přišly o něm do třídy vyprávět, přihlásil jsem se a změnilo se to,“ vypráví. S postupem času se ve školním zdravotnickém kroužku začal zapojovat do vedení, působil jako figurant na soutěžích první pomoci a jeho tým postupně vyhrával okresní i krajská kola. V roce 2009 stihl spolu s ostatními spolužáky založit místní skupinu Českého červeného kříže v Praze 1 a následně rozšířit činnost i v Praze 13, kde se Červený kříž zapojuje do veřejné události Bezpečná třináctka. To vše zvládl jako autista. Svým kolegům se se svým autismem nesvěřil, protože se mu o tom nechtělo mluvit, takže se k tomu neměli ani jak postavit. Přesto se tím však netají a letos vystoupil například na konferenci ke Dni Aspergerova syndromu v Poslanecké sněmovně.
I přesto, že je do první pomoci a s tím souvisejících věcí zapálený, nešel po maturitě studovat zdravotnický obor a vybral si politologii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Proč?
„Politika mě zajímala odmalička a věděl jsem, že se jí chci věnovat,“ vysvětluje. V současné době sice pracuje mimo obor – jako procesní specialista ve společnosti SAP –, politikou se přesto zabývá ve volném čase, mimo jiné jako účastník protivládních demonstrací a administrátor různých facebookových skupin zaměřených na politické diskuse. Na veřejných akcích Červeného kříže o politice samozřejmě nemluví, protože Červený kříž je striktně apolitický. Nebojí se jít ani do ostřejších střetů, což dokazuje jeho častá účast v pořadu Máte slovo. S pobavením však dodává, že po nějaké době mu dramaturgové sdělili, že by si měl dát půl roku pauzu, než do studia opět zavítá.
Kvůli pandemii se bohužel v současné době nemohou diváci účastnit natáčení pořadu. Život se obyvatelům České republiky částečně změnil a někteří otevřeně vyjadřují svoji nespokojenost s tím, jak vláda tuto situaci řeší a jak se k ní staví prezident. Protože byla vzhledem k nouzovému stavu výrazně omezena svoboda shromažďování, protesty se nekonají. Nezměnilo se však to, že se lidé o politice stále hádají doma nebo na internetu.
„Nemyslím si, že by platila slova o takzvané pražské kavárně, skupině zajištěných lidí z Prahy, která jako jediná protesty proti vládě organizuje. Do protestů se zapojili i lidé z jiných obcí, ale nemělo to takový ohlas jako ty pražské, protože těch se zúčastnilo nejvíc lidí,“ vysvětluje svůj pohled na kritiku. Ačkoliv se o tzv. „pražské kavárně“ traduje, že je zahleděna do sebe, Hlinovský jezdí do mimopražských regionů, například do Ostravy a do Havlíčkova Brodu. Tam prý Červený kříž pořádá skvělé plesy. A i když nesouhlasí s tím, jak premiér Babiš a prezident Zeman svou funkci vykonávají, dovede je ocenit.
„Líbí se mi, že Babiš jezdí mezi lidi. Zeman to také dělal, ale už s tím přestal. Nelíbí se mi však, že když přijedou mezi lidi, mluví na ně populisticky. Říkají jim jen to, co chtějí slyšet.“
Neměli by si však z toho vzít příklad i další politici a jezdit také mezi občany?
„Oni to dělají, ale tam nechodí tolik lidí, opravdu jen ti, kteří si chtějí popovídat, názorových oponentů je tam procentuálně méně.“
V současné situaci pomáhají především znevýhodnění lidé – podle průzkumu společnosti Behavio nyní častěji dobrovolničí ženy než muži a v médiích se objevily informace o Vietnamcích, Romech a Kurdech, kteří zadarmo ušili a rozdali ústenky. Co takoví autisté?
„V Červeném kříži jich máme docela dost, ale nemám po ruce žádné statistiky, které by uváděly, kolik se jich zapojilo do pomoci. Já se až do tohoto týdne nemohl do aktivit Červeného kříže zapojit ze zdravotních důvodů, ale od soboty půjdu mezi lidi. Červený kříž pomáhá především seniorům, já budu pomáhat s registrací nových dobrovolníků a rozdávat jim letáčky s informacemi i ústenky a další ochranné pomůcky.“ Paradoxně nikdy se svými svěřenci neprobíral speciální první pomoc pro autisty a vlastně se mu speciálních instrukcí například ohledně psychického zhroucení autistů nedostalo. „Nepřemýšlel jsem o tom hlouběji, ale myslím, že by něco takového stálo za to do výuky zařadit. Jsou ovšem i speciální kurzy první psychické pomoci, na které chodí někteří členové humanitární jednotky, a tam už se to možná bere,“ říká.
V době, kdy byly zrušeny plesy, tak může být Šimonu Hlinovskému útěchou jídlo, konkrétně recept na malajské kuře. Přivezl si ho od malajské delegace z mezinárodního letního tábora Červeného kříže v rakouském Langenloisu, kterého se mohl jako každý zúčastnit jen jednou v životě. I tak se tam vždy rád vrací alespoň na závěrečný večer.
Foto: archiv Šimona Hlinovského
