Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

Letos uplynulo 18 let od smrti slavného českého herce, za života oceněného mj. Cenou Thálie, Stříbrným medvědem na Berlinale a Českým lvem, a zároveň by tento rok oslavil 100 let. Jeho herecká kariéra pokryla celkem osm desetiletí a zahrnovala jak divadlo, tak i film.

Vlastimil Brodský se narodil 15. prosince 1920 v Hrušově nad Odrou. Ačkoliv jeho rodiče nebyli profesionální umělci, vystupovali v ochotnickém divadle. Podle Česko-slovenské filmové databáze se nechtěl Brodský původně stát hercem, nýbrž tanečníkem, dokonce se živil tancováním v klubech. Byl i vynikajícím tenistou a dostal možnost stát se trenérem v USA, nicméně herectví u něj nakonec zvítězilo.

Jeho první filmovou rolí byl divák v panoptiku ve snímku Svět patří nám z pera Jiřího Voskovce a Jana Wericha, který byl do kin uveden roku 1937. O tři roky později nastoupil na Hereckou školu při divadle D40 E. F. Buriana.

Po jejím absolvování se věnoval převážně činohře a znovu na plátně se objevil roku 1944 ve filmu Bohema, kde už vytvořil hlavní roli. Během kariéry si zahrál v bezpočtu filmů; mezi ty nejznámější patří Kdyby tisíc klarinetů, Ostře sledované vlaky, Noc na Karlštejně, Tajemství hradu v Karpatech, Nesmrtelná teta nebo Babí léto. Ani seriály nevynechával – objevoval se i v těch pro děti, například v Panu Tau nebo Arabele.

Z divadel nejdéle působil v pražském Divadle na Vinohradech, a to až do roku 1984. Příležitostně hostoval také v Národním divadle.

Během života se potýkal s depresí, kvůli které si nakonec vzal život 20. dubna 2002 na chalupě ve Slunečné u České Lípy. O smrti hovořil lehkovážně, podle blízkých se jí ovšem velmi bál.

Byl otcem dvou dětí, a to Marka Brodského a Terezy Brodské, z nichž se oba také stali herci. Stejně jako on i obě jeho děti si prošly depresemi, nicméně Marek Brodský si dal za cíl, aby na rozdíl od svého otce nespáchal sebevraždu.

Foto: Wikimedia Commons / Bundesarchiv, Bild 183-P0417-0017 / Spremberg, Joachim / CC BY-SA 3.0 DE

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Ivana Recmanová

Ivana Recmanová

Pracuji v Reveniu jako redaktorka a zároveň působím na volné noze jako překladatelka, lektorka a mediální poradkyně. V letech 2018 - 2020 jsem byla členkou Poradního orgánu pro monitorování práv osob se zdravotním postižením zřízeném při úřadu veřejného ochránce práv. V minulosti jsem publikovala například v Deníku Referendum, Mladé frontě DNES, Alarmu nebo Novém prostoru. Jsem diagnostikovaná autistka. Ve volném čase se věnuji psaní poezie, cestování, hudbě a dobrovolnické činnosti pro Trans*parent a Amnesty International.

Další příspěvky autora